Jak politická korektnost ovládla svět. Spisovatel Graham srovnává s náboženstvím a marxismem

„Můžete být tím nejhorším člověkem na světě, ale dokud jste pravověrní, jste lepší než všichni, kdo nejsou. To činí pravověrnost velmi přitažlivou pro špatné lidi,“ upozorňuje Paul Graham v eseji The Origins of Wokeness.

Graham, jenž je autorem několika knih o programování, získal doktorát z informatiky na Harvardu, kde také studoval malířství.

Ve svém zatím posledním eseji vysvětluje, že vysokoškolští studenti si často hrají na něco, co nejsou. „Je to jejich přirozenost. Obvykle je to neškodné. Ale hraní si na morálku se ukázalo být toxickou kombinací. Výsledkem byla jakási morální etiketa, povrchní, ale velmi složitá,“ dodává.

Vznik politické korektnosti podle Grahama souvisí s pádem Berlínské zdi, ale je také reakcí na sexuální obtěžování žen. Už v polovině 80. let minulého století stačilo, aby studentka uvedla, že ji profesor přiměl, aby se cítila „nepohodlně“, a stačilo to k jeho odvolání.

Útlum a nové vzplanutí

V druhé polovině 90. let došlo ke zdánlivému útlumu politické korektnosti. Stala se předmětem vtipů, poskytovala bohatý materiál komikům.

„Humor porazil viktoriánskou prudérnost a kolem roku 2000 se zdálo, že udělal totéž s politickou korektností. Bohužel to byla iluze. Na univerzitách žhnuly uhlíky politické korektnosti stále jasně,“ vzpomíná Graham.

Metastáze politické korektnosti

Vzplanuly znovu v roce 2010. Hnutí navíc bylo agresivnější a z univerzit se rozšířilo do světa. Zatímco předtím existovala jen tři možná obvinění (sexismus, rasismus a homofobie), začala vznikat řada nových -ismů a fobií. „Druhá fáze byla v mnoha ohledech metastázovanou politickou korektností,“ soudí Graham.

Návrat způsobil vzestup sociálních sítí a jedním z nejcharakterističtějších rysů druhé vlny politické korektnosti byl „cancel mob“, kdy se rozhořčení lidé spojovali na sociálních sítích s cílem někoho vyloučit ze společnosti nebo ho připravit o práci.

Druhé vlně politické korektnosti se říkalo „cancel culture“; termín „woke“ se začal používat až ve 20. letech.

Sociální sítě ukázaly, že lidé rádi sdílejí pocit rozhořčení. Klíčové byly také aplikace pro skupinový chat. „Představte si, kdyby skupina zaměstnanců, snažících se někoho připravit o práci, musela komunikovat pouze přes e-mail. Bylo by těžké zorganizovat dav. Ale jakmile máte skupinový chat, davy se formují přirozeně,“ objasnil Graham.

Polarizace tisku a nejlevnější žurnalistika

Dalším faktorem se stala polarizace tisku. V éře tištěných médií byly noviny nuceny skutečně být nebo alespoň vypadat jako politicky neutrální. „Obchodní domy, které inzerovaly v New York Times, chtěly oslovit každého v regionu, jak liberály, tak konzervativce, takže Times musely sloužit oběma,“ připomněl Graham.

Ovšem publikování online umožnilo přejít k obsluze trhů definovaných ideologií. Žurnalistika, která v předchozí éře byla jednou ze sjednocujících sil, se stala polarizující. Vznikl nový druh žurnalistiky založený na zpětné vazbě ze sociálních sítí.

„Někdo řekl něco kontroverzního na sociálních sítích. Během několika hodin se z toho stal zpravodajský příběh. Rozhořčení čtenáři pak sdíleli odkazy na tento příběh na sociálních sítích, což vyvolávalo další diskuse online. Byl to ten nejlevnější zdroj čtenosti, jaký si lze představit,“ konstatuje Graham.

Inkluzivní administrátoři jako sovětští politruci

Do roku 2010 vznikla nová třída administrátorů, jejichž práce spočívala ve vynucování woke kultury. Hráli podobnou roli jako političtí komisaři v SSSR: nebyli přímo zapojeni do práce organizace, ale dohlíželi, aby se ujistili, že se neděje nic nevhodného. Tyto nové administrátory bylo často možné poznat podle slova „inkluze“ v jejich titulech. V rámci institucí to byl preferovaný eufemismus pro woke kulturu; nový seznam zakázaných slov by se například obvykle nazýval „průvodce inkluzivním jazykem“.

Vznikla tak nová třída byrokratů, kteří prosazovali woke agendu. „Když najmete lidi, aby hlídali určitý typ problému, budou ho nacházet, protože jinak by neexistovalo ospravedlnění pro jejich existenci,“ objasňuje Graham.

Einsteina by nejspíš nechtěli

Tito byrokraté byli zapojeni do náboru zaměstnanců a snažili se zajistit, aby jejich zaměstnavatelé přijímali pouze lidi, kteří sdíleli jejich politické přesvědčení. Některé univerzity začaly filtrovat uchazeče o studium už před přijetím. „Tímto způsobem byste Einsteina určitě nepřijali,“ soudí Graham.

Dalším faktorem ve vzestupu woke kultury bylo hnutí Black Lives Matter. Podobně tomu bylo s hnutím MeToo, které se rozjelo v roce 2017 po prvních zprávách o tom, jak vlivný hollywoodský producent Harvey Weinstein po léta znásilňoval ženy.

„Woke kultura je někdy popisována jako myšlenkový virus. Co ji činí virální, je to, že definuje nové typy nevhodnosti. Většina lidí se bojí společenské nevhodnosti; nikdy si nejsou úplně jisti, jaká jsou společenská pravidla nebo která z nich možná porušují. Zejména pokud se pravidla rychle mění,“ objasňuje Graham.

Porazí Trump a Musk woke kulturu?

Od roku 2020 je woke kultura podle Grahama na postupném, ale trvalém ústupu.

„Twitter, který byl pravděpodobně centrem woke kultury, koupil Elon Musk, aby ho neutralizoval, a zdá se, že uspěl,“ soudí spisovatel a dodává: „Nebudu tvrdit, že Trumpovo druhé vítězství v roce 2024 bylo referendem o woke kultuře; myslím, že vyhrál, jak prezidentští kandidáti vždy vyhrávají, protože byl charismatičtější; ale znechucení voličů woke kulturou mu muselo pomoci.“

Jak předejít novému vzkříšení?

Woke kultura je v podstatě náboženství, jen s Bohem nahrazeným chráněnými skupinami. Není to ani první náboženství tohoto druhu; marxismus měl podobnou formu, s Bohem nahrazeným masami.

„Měli bychom cenzurovat spisovatele nebo vědce, jejichž práce odporuje woke doktrínám?“ ptá se Graham a jednoznačně odpovídá „ne“.

„Člověk by se neměl cítit špatně kvůli tomu, že nechce sledovat woke filmy, stejně jako by se neměl cítit špatně kvůli tomu, že nechce poslouchat křesťanský rock,“ zdůraznil autor eseje a zavzpomínal, jak jako dvacetiletý projížděl Amerikou a poslouchal místní rozhlasové stanice. A ve chvíli, kdy někdo zmínil Ježíše, otočil knoflíkem.

„Pokud budeme mít skutečnou pluralitu názorů, myslím, že budeme v bezpečí před budoucími výbuchy woke netolerance. Woke kultura sama nezmizí. V dohledné budoucnosti budou nadále existovat ostrůvky woke fanatiků vymýšlejících nové morální módy. Klíčové je nedovolit jim, aby své módy považovali za všeobecnou normu,“ zdůrazňuje Graham.