Několik desítek lidí, zaplněný malý sál Slovenského domu, bylo vybídnuto k přemýšlení, zda současná demokracie je ta pravá a nejlepší.
Pravda, či lež? A co polopravda…
„Pravda sice vítězí, ale záleží na tom, kdo ji říká,“ uvedl na začátku svého projevu Křeček. „Jestli někdo mluví pravdu nebo někdo už zvítězil. Vítěz říká: Pravda vítězí – a to je pak vždycky podezřelé. Opakem malé pravdy je lež. Pak máme velké pravdy, jejíž opakem je jiná pravda, na to se velmi často zapomíná. Pravda není jen jedna, je jich několik. Těch velkých pravd, životních postojů, je celá řada.“
Autorit nevidno
Lidé měli podle Stanislava Křečka v historii jen málokdy možnost ověřit si to, co slyší. „Ověřit si informace bylo vždy problematické. Dnes je to téměř vyloučeno. Ale existovaly autority, kterým lidé věřili. Tak se tvořila společnost – lidé věděli, že je nějaká autorita, které mohou věřit. A tak se tvořil základ demokracie. Dnes na to lidé nejsou. Díky hromadnému šíření různých informací není ve společnosti žádná autorita, které bychom věřili. Komu věříme? Ani těm webbům, ani médiím, ani těm veřejnoprávním. Prostě nikomu nevěříme,“ konstatoval Stanislav Křeček a pokračoval: „A také nemůžeme věřit. Ověřit si to už vůbec nemůžeme. A tento problém se týká samotné podstaty demokracie. Na tom je demokracie založena.“
Shodneme se, že se neshodneme
„Výsledkem převažujících názorů, které mají společnost sjednocovat, které legitimizují činnost zvolených demokratických orgánů, dnes je, že jednota prostě není. Není žádný převažující názor ve společnosti. Kvalita demokracie pak dostává na frak, nefunguje a přestává fungovat. Jsou volby nástrojem, jak zjistit převažující názor? Nejsou! Volební účast je kolem jednapadesáti procent, a to není převažující názor,“ dotkl se ombudsman nízké účasti voleb. „Jaká tady vlastně existuje většina? Máme nějakou společnou myšlenku, na které se všichni shodneme? To je podstata demokracie! Demokratické instituty, zvolené v demokratickém procesu, nemají legitimitu. Nemají se o co opřít. Je tu celá řada velkých problémů a já jsem vždy toho názoru, že pravda nemůže být absolutní. Už také proto, že jednotlivá lidská práva se překrývají.“
Bližší košile nebo kabát?
„Dáme přednost svobodě slova nebo ochraně důstojnosti člověka? Může jít svoboda slova tak daleko, že poruší důstojnost jiného člověka? Jak tedy máme vykládat svobodu slova? Můžeme omezit svobodu slova, aby byl jen jeden pravdivý názor? Co je informace a co je názor? Údajným dezinformačním heslem je, že Západ se roztahuje. Je to názor nebo je to skutečnost? To přece nejsou věci, které by byly informační, ale jsou to věci názorové,“ konstatoval dále Stanislav Křeček.
„Žijeme v době, kdy tyto věci nejsou ujasněny. Demokracie ztrácí svoji demokratickou oporu, protože neexistuje metoda, která by legitimizovala demokratické orgány a postupy. A to bohužel není nic optimistického,“ zakončil za velkého potlesku desítek přítomných, povětšinou starších lidí, svůj příspěvek ombudsman Stanislav Křeček.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala