Pejchal v rozhovoru mimo jiné pohovořil o Úmluvě o lidských právech a základních svobodách, jež vznikla v reakci národů na vyvražďování a zotročování lidí ve 2. světové válce a je mimo jiné nástrojem pro zachování svobody jednotlivců a základem spravedlnosti a míru v Evropě. „Obstát může lidský um, mozek či šikovné nebo pečlivé ruce. Samozřejmě že lidé své nástroje mění, snaží se je vylepšit, ale na samotných nástrojích v konečné fázi vůbec nezáleží, pokud je drží nesprávné ruce a používá mozek, jemuž je lidské myšlení na hony vzdáleno. I s velice nedokonalými nástroji geniální lidské mozky realizovaly fantastické myšlenky a stejně naopak i nejúžasnější nástroj nezabrání lidem, aby byl použit pro absolutně špatnou věc,“ odpověděl Pejchal. 

Úmluva podle něj popisuje možnosti ochrany toho nejzákladnějšího a nejdůležitějšího pro život ve společenství svobodných občanů. „Ochranu lidské svobody,“ podotkl s tím, že veškerá lidská práva, zmiňovaná v Úmluvě, jsou toliko a jenom nástroji k ochraně této svobody. Svoboda, jak tvrdí, není a nemůže být bezbřehá. „Výsostnou pravomocí suverénního členského státu Rady Evropy je, komu své hranice a jakým způsobem otevře a komu nikoli. V této záležitosti se lze ze strany někoho, kdo není členem společenství svobodných občanů členských států Rady Evropy, úmluvy velice obtížně dovolávat. Dnešní, dá se říci, bezbřehý volný pohyb jakýchkoli osob po Evropě úmluvou chráněn není a nikdy nebyl,“ podotkl.

Pejchal pak také pohovořil o právu. To podle jeho slov nesmí být složité, jinak přestává být právem. „Zákonodárci, kteří právo vytvářejí, jsou povinni usilovat o co nejkvalitnější právní úpravu, bez toho jejich vůle není dobrá. Ale to samo o sobě nestačí. Je zapotřebí, aby logicky mysleli a hlavně znali systém. V současné době se tyto podmínky pro vytvoření kvalitních právních předpisů zdají zcela nesplnitelné,“ podotkl se slovy, že nelze jinak, než začít u sebe. „Je zapotřebí, aby na tom záleželo každému ze společenství svobodných občanů. Jinak svoji svobodu, pokud ji ještě mají, ztratí a žádný soud s tím nic nenadělá,“ dodal.



A nechyběla ani slova o Evropské unii. „Proč však kritizovat nadnárodní organizaci, jako je např. Evropská unie? Odpovědnost leží jen a jen na národních státech. Ony jsou garanty právních předpisů, které přijaly, ony představují moc, která stojí za výkonem platného práva. Nikdo jiný! A jestli se této funkce vzdávají, nebo se dokonce bojí ji vykonávat, pak nelze než opět zabrousit ke starým Římanům a nemilosrdně konstatovat, vigilantibus iura skripta sunt – práva náležejí bdělým,“ zmínil. 

Závěrem se pak Pejchal zmínil také o Lisabonské smlouvě. „Lisabonská smlouva je opět smlouvou, kterou mezi sebou uzavřely státy, nikdo jiný. Pokud bude dostatek vůle na straně států, které ji ratifikovaly, aby současnou situaci v Evropě začaly řešit poněkud jinak než doposud, nic jim v tom nebrání. Nechci jako příklad uvádět Velkou Británii, ale nakonec i to je možný postup, kterých je však mnohonásobně více. Záleží jen na evropských státech, resp., a to především, na vůli jejich občanů. Samozřejmě půjde o řešení jak politické, tak právní, ale o tom mezinárodní právo je a vždy bylo,“ uzavřel.