První otázka zněla, zda existuje diktát Bruselu. Palička odpověděl dvojznačně, že diktát je a není. Na rozhodnutích se v EU se podílíme, tedy nejde o rozhodnutí ve stylu „o nás bez nás“. Ale dodal, že ne vždy se podaří český pohled prosadit. Jako příklad dal směrnici o zbraních a zde vyslovil domněnku, že část viny patří ministru vnitra Chovancovi, který „neuměl ani slovo anglicky“, a proto to možná tak dopadlo.

Jakub Janda k tomu doplnil, že Česká republika byla málokdy přehlasována, takže „diktát Bruselu“ skoro neexistuje. Do Bruselu prý posíláme málo schopných politiků, a že naši politici neumějí anglicky, je podle něj velký problém, protože mnoho dohod se nedomlouvá přímo u jednacího stolu, kde jsou dostupní tlumočníci, ale v kuloárech. Jsme prý jeden z mála států, který s tím stále bojuje a Milan Chovanec a Bohuslav Sobotka nebyli jediní, kterým se něco takového přihodilo.

Další otázka se týkala cestování, které je dáváno za příklad pozitiva EU. Janek Rubeš prohlásil: „Co jinýho dělat, než cestovat,“ a přidal historku o své matce, která schovávala západní marky. Doufá, že už nikdo nebude stavět ploty, nebude kreslit čáry na mapě. Janda na to namítl, že hodně lidí necestuje, protože na to nemá, ale cestování považuje za důležitou výhodu pro své děti. Dodal, že pro to, aby lidé věřili v politiku, je potřeba zničit exekuční pasti, jinak důvěru nezískají. S čímž souhlasil i Jan Palička.

Následovalo pásmo krátkých odpovědí nejmladších kandidátů do eurovoleb, kde kandidát komunistů mluvil o demokratickém deficitu. Filip Horký si všiml, že se Janda při jeho slovech smál. Janda to vysvětlil, že se směje vždy, když mluví komunisté, a k tématu řekl, že demokratický deficit je výmluva, EU není nějaká externí organizace a většinu věcí si řeší státy samy.