„Představme si, že skutečně na vnějších hranicích EU máme desetitisíce policistů, imigračních úředníků a případně vojáků, kteří jim poskytují podporu. Všechno funguje jako hodinky – schengenská i dublinská pravidla platí a jsou vynucována,“ píše Janda. 

„Kdokoliv překročí hranici, je zadržen a požádán o doklady. Pokud je nemá, je mu nabídnuta možnost požádat o azyl. To udělá, protože nechce být okamžitě navrácen do země původu,“ fantazíruje Janda s tím, že po vyřízení žádosti buď zůstává v dané zemi, nebo je deportován. I přestože to podle něj může znít naprosto logicky, nejsme ani po roce a půl do tohoto stavu schopni dojít.

„V ideálním případě bychom uměli všechny příchozí zaregistrovat a zpracovat jejich žádosti o mezinárodní právní ochranu. Jenže ani to plně nezvládáme kvůli liknavosti i obcházení pravidel ze strany Řeků či Italů. A hlavně: i kdybychom to nakonec dokázali, v migrační krizi to udělá maximálně trošku větší pořádek, ale rozhodně to nezmenší masivní tlak, kterému Evropa čelí,“ konstatuje.

Původní text ZDE.

Podle Jandy dorazily do Evropy v loňském roce téměř dva miliony lidí, letos můžeme očekávat stejný počet. „Ochrana vnějších hranic v technickém slova smyslu může znamenat stavbu plotů a technických překážek, které budou příchodu běženců fyzicky zabraňovat. A řada států k této možnosti ve světle dosavadní bezzubosti společných opatření již dnes sahá. Pokud to však nebude doplněno možností požádat o azyl, popře Evropa svou morální i právní zodpovědnost – tedy zajistit bezpečí těm, kteří jsou v ohrožení,“ sděluje.

Následně dodává, že mezi to, co bychom měli zajistit, patří mezinárodní ochrana mimo území Unie, zejména v azylových centrech a změna chápání zahraniční politiky. „Kromě technického přesměrování rozvojových peněz do této priority si jako půlmiliardový nejbohatší kontinent musíme uvědomit, že v takto urgentní a masivní krizi nemůžeme jednat jen v rukavičkách. Evropa musí být schopna státy ve svém sousedství přesvědčit, případně donutit k tomu, aby tato azylová centra na svém území umožnily. Nabídněme těmto zemím peníze, ale v případě nesouhlasu také tvrdé vyjednávání,“ uzavřel.