Patočka píše, že jakákoliv debata o tom, že Zemana nelze porazit, je naprosto bezpředmětná. Zeman samozřejmě může být v prezidentské volbě poražen, jen je třeba zbavit se „pražského kotlinového myšlení“ a podívat se na celou situaci z jiné perspektivy.

Rozhodně však není dobré hledat nějakého „anti-Zemana“, „vhodnou obdobu tzv. knížete“. Ten by totiž selhal stejným způsobem, jak proti Zemanovi selhal Karel Schwarzenberg v první přímé prezidentské volbě.

Zeman se totiž stal kandidátem frustrovaných lidí, jejichž problémy nikdo nebral na vědomí. „Lidé v pohraničí? Taky tak. Romové? Totéž. Sociálně vyloučení, slabí, zranitelní? Jakbysmet,“ píše Patočka a nenávist vůči uprchlíkům je vlastně jen jedním z jejích vrcholů.

Jenže většina z nich je již frustrovaná dlouhodobě a zcela právem. Když se Patočka vydal za Prahu, zpovídal obyvatele venkova a ti mu vyprávěli své příběhy. „Lidé vyprávějí o jednoduché práci, ze které čerpali důstojnost a která jim dávala obživu, vzpomínají na pracovní prostředí, v němž se cítili dobře,“ píše Patočka a dodává, že výsledky jejich práce „přišly vinou nepořádků v nových poměrech, různých podrazů a habaďůr vniveč“.

Celý text zde

„I když už i filmový kritik Kamil Fila mluví, jako by poslední roky nestrávil v Respektu, ale v Deníku Referendum,“ píše a cituje jeden z jeho posledních článků, ve kterém Fila napsal „To, co nám za minulého režimu říkali o kapitalismu, byla pravda.“ Zkrátka a dobře lidé jsou frustrovaní ze současného světa a Zeman je tím, kdo se jejich frustraci, jakožto sám velmi frustrovaný z polistopadového vývoje, postavil čelem.

I jeho nadávání na novináře je vlastně jen důsledkem jeho frustrace dobou, kdy jej novináři potápěli seč mohli. „To ale neskončilo v devadesátých letech, česká média tu prováděla ve své převážné většině nechutnou pravicově zaujatou propagandu až do samého konce Nečasovy vlády, ba i za něj,“ přípomíná Patočka a dodává, že tím, že si Babiš koupil Mafru, se vlastně vůbec nic nezměnilo. Jen si koupil již dlouho funkční stroj na propagandu.

Což je jeden z důvodů, proč už lidé nevěří médiím a tak „vzrůstá obliba konspiračních webů a propagandistických platforem, jako je Aeronet či Parlamentní listy“ a jejich postupy přebírají i další, jako Novinky.cz a Právo.

Zeman však s lidskou frustrací umí pracovat, protože jí velmi dobře rozumí. Skrze ni pak ovládá veřejnost, když přilévá pod oheň nenávisti a dále tak štěpí společnost. Nenávistí proti němu vyhrát nelze. „Proč je Zeman dnes už zcela nepřijatelný, si nemusíme opakovat,“ vysvětluje Patočka – že je z něj zahořklý člověk, jehož zkratkovité reakce vedou „k odporu proti evropské integraci, k příchylnosti k Rusku, k Číně,“ a k dalším neduhům.

Ale porazit ho je údajně „až elementárně snadné“, stačí totiž najít jen někoho, kdo umí dobře komunikovat, všichni jej respektují, je dobrým politikem, chce být prezidentem a všichni by ho podpořili. K tomu musí znát a ctít české dějiny a vážit si „československého roku 1968, Charty, papeže Františka i ochránců přírody“. Ale hlavně musí chápat frustraci lidí a neobracet ji v nenávist.

„Liberálně zelený vyhraněně levicový labourista Sadiq Khan vyhrál v Londýně s heslem ‚Starosta pro všechny Londýňany‘. Naším kandidátem by měl být člověk, u nějž heslo ‚Prezident pro všechny Čechy‘ bude znít věrohodně,“ dodal Patočka na závěr.