Zostřující se velmocenská rivalita mezi Spojenými státy a Čínou, mnoha odborníky označovaná za nejzásadnější geopolitický souboj 21. století, se postupně stává jedním z dominantních témat mezinárodní politiky. Čínský režim v posledních letech pod vládou prezidenta Si Ťin-pchinga vykazuje narůstající sebevědomí a asertivitu, což se projevuje např. nekompromisním přístupem k de facto nezávislému ostrovnímu státu Tchaj-wan, který čínská vláda dlouhodobě považuje za svou vzbouřenou provincii. Zatímco americká diplomacie Čínu obviňuje z agresivní eskalace, čínští představitelé oponují, že pouze brání suverenitu své země proti vměšování ze strany Washingtonu.

Ačkoli obě velmoci tvrdí, že chtějí předejít druhé studené válce, některé varovné hlasy upozorňují na nevyhnutelnost takové konfrontace. Mezi nimi např. renomovaný americký politolog John Mearsheimer, který konflikt s Čínou předpověděl již v roce 2001 ve své knize Tragédie velmocenské politiky. Dle Mearsheimera Spojené státy, jakožto současný hegemon, nebudou Čínu akceptovat jako rovnocenného soupeře a budou se její vzestup snažit zastavit všemi možnými prostředky. Nynější rivalita tedy pramení ze samé podstaty dlouhodobě ambiciózní mocenské politiky obou gigantů a z jejich vzájemně neslučitelných představ o podobě mezinárodního uspořádání.

Washington, jenž vzešel jako vítěz z velmocenského střetu druhé poloviny 20. století nad poraženým Sovětským svazem, se tak nyní zuby nehty snaží udržet svou dominantní pozici, ze které může diktovat podmínky fungování světového řádu. Konec dějin, který před 30 lety sebevědomě proklamoval americký spisovatel Francis Fukuyama, však nenastal. Na obzoru se totiž vynořili noví vyzyvatelé usilující o překonání unipolárního systému a vyrovnání sil v globální aréně. Podle řady geopolitických analytiků je právě Čína jedním z hlavních představitelů rodícího se multipolárního světa, v němž jsou vlivové sféry rozdělený mezi více mocenských center rozmístěných po celém světě. Klíčovou roli pro zrod takového modelu, jenž má podle svých zastánců skoncovat s geopolitickou a kulturní hegemonií liberálního Západu, hrají nastupující mocnosti sdružené v uskupení hospodářské spolupráce BRICS: Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika, přičemž právě Čína, jakožto ekonomicky nejsilnější z výše jmenovaných států, představuje pro americký unipolární řád nejvýraznější hrozbu. Řada analytiků předvídá, že rostoucí obr orientu vytlačí Spojené státy z prvního místa v tabulce nejsilnějších ekonomik světa již během této dekády. Stupňující se rivalita mezi těmito dvěma velkými hráči tedy nepřekvapí.