„Evropská unie zažívá nebezpečné chvíle nostalgie. Touha po ‚starých dobrých časech‘ nejenže ... podporuje vzestup nacionalistických politických stran; evropští lídři se snaží aplikovat včerejší řešení na dnešní problémy,“ píše Solana a vysvětluje, že integrace byla základním kamenem úspěchu celého evropského projektu, nyní je však jejím největším problémem.

Evropská unie sice nemůže za ekonomickou krizi, mnozí jí to však dávají za vinu, a tak se pak její snahy vyvolat v lidech solidaritu vůči bližním jeví jako nedůvěryhodné.

Výsledkem je vzestup stran, které se vůči EU vymezují, poukazují na její neduhy a využívají rozčarování lidí z projektu, který prostě jen není dokonalý. Jenže vedoucím těchto stran nejde jen o opětovné získání nikam neztracené národní suverenity, nýbrž i o šíření „lhostejnosti“ vůči všem, kdo nepatří k národu. „Podle nich se má každá země bránit všemi možnými prostředky, i kdyby to mělo znamenat těžkou zkoušku pro právní stát.

Finanční krize ale podle Solany plyne z globalizace, nikoli z ekonomických opatření EU. Což však neznamená, že by globalizace byla automaticky špatným jevem, dopřává totiž všem ohromné možnosti. Nyní proti ní jako proti příčině všeho zla chtějí politické strany bojovat. Nejen nacionalismem.

• Celý text zde

A tyto snahy v některých zemích vedly k tomu, že byly narušeny základy právního státu. Příkladem uvádí Solana Polsko a Maďarsko. V Polsku, jediné evropské zemi, která za posledních 23 let neustále ekonomicky roste a je pořád proevropská, vládne strana Právo a spavedlnost, která veškeré podněty z EU popisuje jako přímý útok na polskou národní identitu a zájmy.

V Maďarsku zase vládne Fidesz Viktora Orbána a té se daří regulovat média a posilovat pozici premiéra. Podle některých by se Maďarsko do EU dnes nedostalo. A Polsko vyšetřuje Evropská komise, zda je stále demokratickou zemí.

Solana vyjadřuje svoje zklamání nad současným stavem věcí a sám si dovoluje chvilku nostalgie, když zmiňuje, jak byli občané těchto zemí kdysi nadšeni, když teprve členství získávali. „Proto je pro mě tak těžké pochopit jejich dnešní pozici,“ konstatuje.

Zároveň však dodává, že je v případě Polska a Maďarska pochopitelné, že tam lidé lpí na svojí národní suverenitě, obzvlášť s přihlédnutím k dlouholeté okupaci Sovětským svazem. „Ale odmítnutí EU je neochrání před nejistotou plynoucí z globalizace. Naopak, vystaví je mnoha dalším rizikům onoho fenoménu.“