Houda, který sám vystupuje jako rozhodný liberál a s extremismem nemá nic společného, ve svém textu upozornil na situaci z dětského hřiště, kde si hraje několik dětí. „Branku na hřiště otevírá další dítě, chlapec. Je jiný – o trochu starší než děti, pro něž je hřiště určeno, od pohledu zanedbanější, tlustší. Přiběhne k pískovišti a první, co udělá, je, že nabere písek do kbelíku, který mu nepatří, a rozprašuje ho mimo pískoviště. Má z toho velikou radost. Já ne. Je to sice hloupost, ale mně to vadí. Neřeknu mu ale nic. Nikdo mu neřekne nic. Všichni se dívají stranou – jedině jeho rodiče a prarodiče, kteří se usadili na lavičce za plotem hřiště, kde kouří a popíjejí pivo, se nedívají stranou. Jim je to jedno,“ zmiňuje ve svém textu Houda. Po chvíli vyprávění, kdy chlapeček vybírá i imaginární vstupné na skluzavku či bere ostatním dětem hračky, zmiňuje skutečnost, že jde o Roma. Kvůli chlapcově chování se během půlhodiny hřiště vylidňuje.  

„Jak se těm Romům (ano, Romům – vzteky přemýšlím právě v těchto kategoriích) bránit? Jako se bráníme vlkům (a zahánět je jako ojedinělé vetřelce, kteří narušují pořádek)? Nějaký ještě odpornější člověk než já by mohl vzpomenout na krysy (a myslet na jed a společenskou očistu). Anebo považovat tyto lidi za něco na způsob brouka či dokonce viru – entitu, jíž se už bránit nedá, protože je úplně všude...,“ podotýkal Houda s tím, že je sám na sebe naštvaný, že mu v hlavě běží tak odporné myšlenky. Je naštvaný také na rodiče chlapce, že jeho myšlenky přivedli na svět. „Anebo byly v mé hlavě vždy?A neklube se rasismus právě na takových dětských hřištích?“ zeptal se závěrem.

Matěj Hollan dnes nad tímto textem, dle jeho slov neuvěřitelným, zauvažoval. „Všichni se utěšujeme tím, že pan Houda psal, jak Kamil Fila někde na Facebooku poznamenal, tzv. dvojitě kódovaný text. Myslel to přesně naopak, ale nevyhmátl tu hranu, aby to šlo dekódovat, a totálně nevychytal pointu. Kdo ví,“ zamýšlí se Hollan a raději uvažuje nad tím, že se o text zaměřený vůči romskému etniku nejedná. 

„Že autor chtěl demaskovat vnitřní rasistické a xenofobní myšlenkové pochody, které se vyplavují kdesi z amygdaly a fungují jak Pavlovův reflex snad u každého z nás. Pojďme zkusit napsat ten článek tak, aby byl pochopitelný a sdělil to, co snad, doufejme, pan Houda sdělit chtěl,“ přepisuje text Hollan.