Zpochybňují jednak proceduru přijetí zákona, jednak některé jeho součásti, konkrétně jde o přiměřenost přijímaných opatření a způsob, jakým norma omezuje náhradu škody způsobené opatřeními.

Zákon umožňuje omezit obchody, služby a další provozy, volnočasové a hromadné akce a řeší také mechanismus odškodňování. Obecně poskytuje právní rámec k řešení pandemických situací mimo nouzový stav, který je určený pro nejtěžší období. Podle senátorů však pandemický zákon v některých bodech paradoxně snižuje míru ochrany práv a svobod výrazněji než nouzový stav.

Senátoři navrhují zrušit zákon jako celek primárně kvůli zrychlené proceduře přijetí ve stavu legislativní nouze. Pokud by ústavní soudci nevyhověli návrhu na zrušení celého zákona, žádají senátoři provést dílčí škrty. Zákon podle nich omezuje náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními takovým způsobem, který není slučitelný s ústavním pořádkem.

Jde především o ustanovení, které říká, že se právnickým a fyzickým osobám nahrazuje pouze 'skutečná škoda', a to jen pokud poškozený doloží, že se vzniku škody nedalo předejít nebo zabránit. Náhrada škody se dále snižuje o výši dotací, návratných finančních výpomocí a jiných podpor poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie. Následně senátoři navrhli vyškrtnout ze zákona ještě typologii mimořádných opatření a horní hranici některých sankcí. Pohybují se ve stotisících až milionech korun.