Stanislav Křeček v textu pro Aktuálně.cz konstatoval, že za minulého režimu nesměl člověk užívat víc než jeden byt. Bylo to omezení svobody. Současně to však znamenalo, že nikdo nemohl vlastnit 20 bytů a rýžovat na nich přemrštěné nájemné. Otázka je, co je lepší.

„Debaty, nebo spíše výkřiky nad smutnou událostí posledních dnů – úmrtím K. Gotta, učinily tento stav ještě méně přehledným, než byl dosud. Vyčítá-li dnes kdekdo Gottovi, že byl „loajální s komunistickým režimem“, nebo se podílel na „blasfemii normalizačního režimu“, a nám všem se připomíná nedostatek „života v pravdě“, pak chybí vědomí o tom, jak málo se politika odráží v denním životě obyčejných občanů. Opravdu si někdo vážně myslí, že těm, kterým se líbily písničky K. Gotta, nějak vadily ty řeči a podpisy kolem tzv. Anticharty? Brali to jako nezbytnost, kterou nemohou ovlivnit, ale kterou si nenechají kazit život... jít do práce a postarat se o děti totiž museli obyčejní lidé v únoru 1948, stejně tak jako v listopadu 1989 a budou muset i v listopadu 2019. Jenom je nějak problém v tom, že lidé tuší, že minulý režim byl sice nepřijatelný, ale jen do jisté míry,“ upozornil Křeček v textu na blogu Aktuálně.cz, který vyšel také 5. října v deníku Právo.

Nakonec konstatoval, že se v listopadu 1989 definitivně ukázalo, že je komunistický režim neudržitelný. Zdůraznil, že společnost bude vždy rozdělena v názorech na to, jak se mohlo postupovat po roce 1989. Různost názorů je přirozená. A ti, kteří nejsou spokojeni se současným společenským vývojem, si nemají nechat otrávit život dnešními elitáři a mají doufat v lepší budoucnost.

„Jistě je co slavit. Přinejmenším to, že listopad 1989 nám zprostředkoval poznání, že takhle to dál nejde. Ať již jsme si to v těch dnech uvědomovali, či nikoliv. Nenechme se otrávit elitářskou nadřazeností těch, kteří se nám opět v souvislosti s listopadem určitě připomenou. Pokud nechceme slavit to, co je dnes, slavme to, co bude nebo může být příště. A listopad bezpochyby přinesl svobodu o tom nejen přemýšlet, ale i usilovat. Tak to dělejme. A opravdu to stojí za to…