Jana Filipová je z Domažlicka, v obci Koloveč chce nyní otevřít malý obchod. Poté, co nad premiérem zvítězila, dostává e-maily i přes sociální sítě výhrůžky a nadávky. Lidem vadí, že k soudu přivedla jejich oblíbeného politika. Jí zase vadilo to, že ji a další demonstranty premiér nařkl, že demonstrují za peníze. Babiš byl za svá slova odsouzen k omluvě za lživé tvrzení, to však odmítl a chce se odvolat.

„Nikdo se mě na to ani neptá. Nevím, co si tu o tom sousedé vlastně myslí,“ tvrdí Fialová. Respekt se to však rozhodl zjistit. „To je její věc, ne naše,“ uvedla k tomu starší paní s tím, že jí se Babiš líbí. Další pán se pak domnívá, že Fialová s dalšími demonstranty vskutku zaplacená byla.

„Vím to proto, že přece žádný Čech nedělá nic zadarmo. Proč by to kdo dělal? Já bych zadarmo demonstrovat nešel. A podle mě nikdo. Jo třeba za tisícovku, to by byla jiná, ale jinak ne,“ poznamenal. „Kde bychom byli bez Babiše? V pytli jako do té doby. Ekonomicky nás zvedl,“ dodal.

Filipová ve vsi nebydlí dlouho, teprve od roku 2015. Po rozvodu si zde tehdy koupila malý domek. Již před prezidentskými volbami šla de facto proti proudu, když podporovala Jiřího Drahoše, ačkoliv ves volila z 65 procent Miloše Zemana.

„Nepřeju si, aby se v jednom článku mluvilo o obci a zároveň o případu paní Filipové. Nebo ať se o tom klidně mluví, ale bez starosty. Buď budete psát o obci, a k tomu se můžeme sejít, nebo o tom soudu paní Filipové, a k tomu jako starosta nemám co říct,“ poznamenal pak k celé věci starosta Václav Pergl. Vyjadřovat se nechce ani tajemník úřadu Josef Štibraný či místostarosta obce Petr Hájek. „To je soukromá věc té paní a mě to vůbec nezajímá,“ uvedl.

„Být Kolovečan, to si musíte něčím zasloužit, tím, jaký jste a co děláte. To se každému nepodaří,“ říká pak starší muž, že ženu považují za „náplavu“, nikoliv za občanku.

„No, ano, asi jsem na ni pyšná, vyhrála soud s premiérem a kdo má taky celý den mámu v televizi,“ říká pak její devětadvacetiletá dcera Kateřina. „Ale taky se o ní bojím. A štve mě. Každý má normální mámu, proč ne já,“ dodává najednou trochu nabroušeně. „To opravdu nemůžeš o víkendu uvařit a pozvat děti na oběd jako jiné mámy? Proč musíš místo toho pořád někde lítat s transparenty? Co když kvůli tobě přijdu o práci? A brácha chce podnikat, co když bude mít kvůli tobě problémy? Nemůžeš toho už nechat?“ ptá se matky, které stéká po tváři slza. Slíbit jí to však ani tehdy nedokáže.