Historik Vlastimil Vondruška nedávno napsal pár řádek o našich falešných a pravých hodnotách. Ty pravé hodnoty spočívají podle spisovatele historických románů v budování tradiční rodiny a v hrdosti na vlastní národ, která zahrnuje mimo jiné i rozhodnutí vyvěsit raději vlastní českou vlajku a ne vlajku tibetskou. Vondruška nechápe, kde se v lidech bere podpora pro ty nepravé hodnoty jako jsou podpora práv gayů a lesbiček, podpora Hete Free Culture, uprchlíků a tak podobně.

„Napomáhají jim v tom blíže neurčené ‚elity‘, což jak vychází na povrch později, jsou blíže neurčení politici, a ‚kroužek jim věrných analytiků, politologů a novinářů‘, kteří opovrhují inteligencí národa,“ píše Šídlo s odkazem na Vondrušku. Celé to pak vede k tomu, že kdysi dominantní bílý muž se v Evropě stává ohroženým druhem.

Žiji v Česku a necitím se ohrožen, odpovídá Šídlo

Jindřich Šídlo nabízí ale poněkud odlišný pohled na „ohroženou civilizaci“. Nedávno byl v Londýně a prohlédl si město, kde si nemuslimská voličská většina dobrovolně zvolila starostou muslima Sadiqa Khana. Ale zpět do Česka. Do Česka, které podle Vondrušky možná ovládají homosexuálové a feministky. Ale kde se to projevuje? Že by ve vládě, kde drtivě převažují muži? Nebo snad většinu členů vlády tvoří „nebílí občané“? A kde že to upadá vliv bílého muže? Že by v nejrozšířenějším deníku, kde populární spisovatel dostane prostor k tomu, aby si mohl postěžovat na útlak?

Sečteno a podtrženo, při pohledu na Česko je zřejmé, že česká společnost se sice mění – protože děti dnes mají za spolužáky Čechy s vietnamskými rodiči, a pravda, v Česku žije víc cizinců, než třeba před dvaceti lety –, ale podle autora nás tito lidé neohrožují. „Musím, se přiznat ještě k jedné věci: Jsem bílý heterosexuál ve středních letech. A nijak mě to neděsí,“ uzavírá Šídlo.