V Německu se statut strpění – Duldung – týká asi 180 tisíc lidí, což není zanedbatelné číslo. „Jedním z běžných důvodů pro udělení Duldungu je nevyjasněná identita cizince, laicky řečeno, ‚zahozené papíry‘. Bez těch je obvykle nemožné někoho odsunout, protože cílové země rozvojového světa vesměs mají dost pudu sebezáchovy, aby se přísunu neznámých osob bránily,“ napsal matematik na svém webu.

Situaci prý ještě komplikují organizace jako Pro Asyl, které podle Kechlibara usilují o to, aby nebyl z území Německa odsunut, pokud možno, vůbec nikdo.

Žadatelé o azyl prý také rádi tvrdí, že kupříkladu v Afghánistánu spolupracovali s teroristy a teď není pro ně v jejich zemi bezpečno. A protože mezinárodní smlouvy říkají, že není možné člověka vrátit někam kde není v bezpečí, opět se na něj vztahuje institut strpění.

„Tenhle rozpor, kdy zákony a smlouvy inspirované kdysi utrpením Židů vedou k přednostní ochraně dnešních „esesáků“, jako by vůbec nedorážel do některých myslí… Jeden ze zdejších kritických čtenářů mi na fóru psal, že azylové zákony a smlouvy jsou nástrojem boje proti zlu, a tudíž se jich musíme držet. To, že dnes je výhodnější se hlásit k Talibanu než přiznat se, že jsem obyčejný civilista, je snad dobro nebo co?!“ otázal se Kechlibar.

V jedné věci by se ale v Německu přece jen inspiroval. Neúspěšný žadatel o azyl má prvních 15 měsíců nárok jen na základní potraviny, např. v podobě konzerv, mýdlo, ručník a lůžko. K tomu kapesné asi 40 euro měsíčně. V Česku by prý matematik postupoval podobně, jen by nestanovoval hranici 15 měsíců, ale ponechal by tento stav na neurčito. Aby co nejvíce migrantů odradil od cesty do České republiky.

„To všechno se dá udělat. Otázka je: mají k tomu současné parlamentní strany politickou vůli? Zajímá je to? A zajímá to vůbec voliče?“ zeptal se na závěr Kechlibar.

Institut „strpění cizince“ se stal široce probíraným díky poslankyni Trikolóry Zuzaně Majerové  Zahradníkové, která na něj upozornila a ve čtvrtek kvůli němu interpelovala ministra vnitra Jana Hamáčka.

Ministr vnitra svou interpelaci uvedl slovy, že „jsem připraven s novým hnutím Trikolóra vést politický souboj“. Argumenty poslankyně označil za „lži a dezinformace“ a ujistil, že „Česká republika je jedna z nejbezpečnějších zemí světa a takto to zůstane. A já jako ministr vnitra nedopustím cokoliv, co by ohrozilo bezpečnost České republiky“.

A pak se pustil do poslankyně: „Já naprosto nechápu, jak je možné, že někdo vezme krok, který vede ke zlepšení bezpečnosti České republiky, úplně to otočí a ruku v ruce s ruskými dezinformačními servery tady vede kampaň proti ministrovi vnitra a proti vládě České republiky“.

On prý rozhodně nechce „přivádět nové migranty“ a chce udržet přísný azylový systém.

„Azyl slouží k tomu, aby zachránil život někomu, který o něj může přijít, protože mu hrozí smrt nebo perzekuce,“ vykládal.

A později se rozčílil ještě více: „Paní poslankyně, nemůžeme ho vyhostit! Pokud někomu hrozí smrt, tak já si nevezmu na triko, že někoho pošlu domů, aby ho tam zastřelili! To je prostě závazek České republiky. My jsme demokratická země a já nemohu jako ministr demokratické země poslat někoho domů, když mu tam hrozí smrt!“.

Trestem za spáchání trestného činu v ČR má v takovém případě být „nižší míra ochrany“.

„Nastudujte si to a nesurfujte na vlně laciného populismu! Je to nedůstojné!,“ zakončil.

Poslankyně Majerová Zahradníková využila práva doplňující otázky a konfrontovala jeho slova se zněním současné a navrhované úpravy, k čemuž dodala, že má odborné stanovisko celkem šesti právníků.

K mikrofonu opět přistoupil Jan Hamáček: „Paní poslankyně, těch šest právníků vyhoďte a přijďte na Ministerstvo vnitra, my vám to vysvětlíme!“.