Prezident Petr Pavel navrhl na ústavního soudce Judr. Roberta Fremra, který má za sebou úspěšnou kariéru, specializuje se na trestní a mezinárodní právo a má zkušenosti z působení na Nejvyšším soudu v Brně, z Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu i Mezinárodního trestního soudu v Haagu, kde byl dokonce prvním místopředsedou.

Kvůli zapojení do soudních procesů v době totality, konkrétně v kauze odsouzení výtržníků kvůli povalení náhrobku sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech, se ale proti jeho jmenování vymezil aktivista John Bok. Ten napsal dopis prezidentu Pavlovi, ve kterém ho žádá, aby Fremra nejmenoval.

Bok připomíná, že takto zasílal dopisy téměř všem prezidentům už od dob Gustáva Husáka. „Vážený pane prezidente, v době vlády jedné strany jsem napsal, tak jako píši dnes Vám, Gustávu Husákovi dopis, v němž jsem ho vyzval, aby využil výsad prerogativy hlavy státu, tj. abolice, a zabránil bezpráví a politickému zločinu, kterým bylo trestní stíhání a věznění deseti aktivistů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Konkrétní jména disidentů jsou obecně známá,“ píše Bok v otevřeném dopisu.

„Husák, jak jinak, moji výzvu občana ignoroval, a dal tak průchod bezpráví a zvůli a deset statečných občanů bylo odsouzeno za to, že jednali ve shodě s tehdejší ústavou republiky a v souladu s mezinárodními pakty, které ČSSR ratifikovala,“ vzpomíná Bok.

Bok připomíná, že obdobně psal několikrát i prezidentům Václavu Havlovi nebo Václavu Klausovi. „Prezident Václav Havel se stal taktéž adresátem mých občanských výzev, jichž byla řada, včetně několika žádostí o udělení prezidentské milosti, a jak asi uhodnete, jeho reakce nikdy nebyla arogantní, ale reflexní. Prezidentu Václavu Klausovi jsem též odeslal řadu dopisů, někdy až brutálně kritických. Vždy přišla odpověď; někdy pouze jako potvrzení o jejich doručení, jindy byla odpověď kladná, když vyhověl žádosti spolku Šalamoun o udělení prezidentské milosti některým z klientů našeho spolku. I to byla kladná reakce na hlas občana,“ pokračuje Bok s tím, že Klaus ho poté dokonce třikrát nominoval na funkci veřejného ochránce práv.

Bok dodává, že z českých prezidentů nepsal jen Miloši Zemanovi, protože ten prý občany pohrdal. „Inženýru Miloši Zemanovi, kterého jsem nepovažoval za svého prezidenta, ač byl zvolen všelidovým hlasováním, jsem žádný dopis nikdy nenapsal. Nejen proto, že jeho arogance a hulvátství předem znemožňovalo jakoukoli korespondenci, ale hlavně proto, že řadovými občany veřejně a okázale opovrhoval,“ píše signatář Charty 77.

Na Pavla se aktivista obrací kvůli jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem, což je podle Boka morální chyba. „Nyní se svým dopisem jako občan obracím i na Vás, vážený pane prezidente. Ani ne tak proto, že jsem Vám dal svůj hlas v obou kolech prezidentských voleb, ale hlavně proto, že jste se přijetím své funkce zavázal být zodpovědným prezidentem demokratického a právního státu. Proto Vás žádám, abyste zvážil svou volbu jmenovat po schválení jeho nominace Senátem Parlamentu České republiky do funkce soudce Ústavního soudu JUDr. Roberta Fremra,“ vysvětluje Bok motiv otevřeného dopisu.

Bok uznává, že Fremr je osobnost s vysokou odbornou autoritou, která ovšem podle něj nemá autoritu mravní. To měl Fremr potvrdit v roce 1988, kdy se podílel na kauze Olšanské hřbitovy. „Je lidské chybovat, ale justiční zločin není chybou. Je tím, čím je, zločinem. A Vy byste v tomto případě jmenoval zločince ústavním soudcem. To, že je erudovaný a prošel evropskými a mezinárodními justičními institucemi, nic nemění na skutečnosti, že bez jakýchkoli morálních zábran a při vědomí, jakých metod při vyšetřování tzv. politických zločinů používá zločinecká StB, byť jen v jedné prokazatelné kauze, rozhodoval a odsoudil coby předseda senátu Městského soudu v Praze, na základě nepravdivých obvinění, prefabrikovaných ‚důkazů‘ a násilím vynucených doznání nevinného člověka na mnoho let za mříže do nelidských poměrů komunistických žalářů za něco, co nespáchal,“ má jasno Bok, že Fremr morálně selhal a nikdy se z toho nezodpovídal.

„To nebylo mladické pochybení či omyl, ale vědomé zneužití moci veřejného činitele na základě objednávky komunistických zločinců. Činil tak, i když při svém vzdělání a inteligenci v roce 1988 nemohl tvrdit, natož věřit, že případ není zpolitizovaný soudní proces. Nezpochybnitelným a nevyvratitelnými faktem je, že trestní senát prvostupňového soudu pod předsednictvím JUDr. Fremra rozhodl proti ‚nepřátelům socialistického státního a společenského zřízení‘, tudíž nikoli pro výtržnictví a vandalství, jak se dnes při své obhajobě brání doktor práv Robert Fremr,“ upozorňuje Bok, co stálo v rozsudku.

Fremr podle Boka neprokázal žádnou katarzi a sebereflexi, a tak si nezaslouží odpuštění. „Začneme-li relativizovat justiční zločiny, skončí to relativizací veškerých hodnot, které chrání Ústava České republiky, jejímž garantem a ochráncem je Ústavní soud. Pane prezidente, zvažte prosím své rozhodnutí. Nejen pro samu skutečnost, že byste svým rozhodnutím jmenovat doktora Roberta Fremra ústavním soudcem mohl posílit argumenty těch, kteří Vás nevolili, ale také vyvolat pochybnosti u těch, kteří Vám své hlasy dali,“ připomíná Bok, že i sám Pavel v prezidentské volbě musel vysvětlovat svoji komunistickou minulost.