Kromě jiného z něj vyplývá, že vnímání nezávislosti soudních systémů ze strany podnikatelů se od roku 2010 či ve srovnání s posledním srovnáním zlepšilo ve dvou třetinách členských zemí evropského bloku. Jako hlavní důvod své nedůvěry v nezávislost soudů a soudců přitom zástupci firem i občané uváděli především možné zásahy či tlak ze strany vlády a politiků.

V nezávislost svého soudnictví nejvíce věří lidé a firmy v Dánsku, nejhorší pověst má mezi lidmi a podnikateli soudnictví v Chorvatsku a na Slovensku. Zajímavé přitom může být, že v roce 2016 mělo Chorvatsko 43 soudců na 100 000 obyvatel, Dánsko jen 6,5.

Spíše či zcela je o nezávislosti českých soudů přesvědčeno 51 procent občanů a 39 procent dotázaných společností. Sami čeští soudci přitom na škále od 0 do 10 označili nezávislost českého soudního systému vysokou známkou 9,2.

Srovnání kromě jiného také ukazuje stabilní veřejné výdaje na soudní systém ve většině členských států. Ve výši vydávaných peněz ale mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly. Při tvorbě rozpočtu ovšem státy velmi často využívají údaje o historických nebo aktuálních nákladech, nikoli skutečnou pracovní zátěž nebo potřeby a žádosti soudů. Celkem 16 členských států využilo k financování soudních systémů finanční prostředky z Evropské unie.

V Česku by podle komisařky Jourové mělo být možné dál zkrátit délku řízení. „To si lidé hodně stěžují a ukazují to i naše tabulky, že zejména občanskoprávní proces je hodně dlouhý,“ upozornila.

České soudnictví by podle ní mohlo využít zkušenost dalších zemí, které výraznějším způsobem využívají informační a výpočetní technologie. Hlavně k tomu, aby soudy lépe komunikovaly s lidmi, „kteří mají v běhu nějakou kauzu, aby lépe věděli, co je čeká“, vysvětlila.

Průměrná délka prvoinstančního řízení byla v roce 2016 v České republice podle údajů, které dnes komise nabídla, 155 dní, v Dánsku to bylo 21 dnů.