„Pakliže nebereme zbytečně předražené značky, mnohem více lidí si dnes může dovolit šampaňské koupit. I na tom je vidět, jak společnost bohatne. V koronakrizi si lidé užívají doma a navíc jsme se stali kvůli cenám Decanteru vyhledávanou značkou, takže jsme skoro vyprázdnili sklepy,“ říká Eva Chemin. Ostatně její francouzské příjmení znamená „cesta“. Pojďme se tedy vydat na cestu do hlubin vinařovy duše z vyhlášeného kraje Champagne.

Macron, Le Penová, virus

O Vinařství André Chemin ve vesničce Sacy se už stará třetí generace a tajný recept na jeho báječné šampaňské se dědí z otce na syna. Z části jeho 6,5 hektaru vinic lze spatřit věže katedrály Notre Dame uprostřed povětšinou sídlištní zástavby Remeše. Letos se ale i vinařský průmysl musel vyrovnávat s pohromou z Číny. Francie se jako všechny země ponořila do „koronavirového strachu“ a byla tam po většinu roku zavedena mnohem přísnější opatření než u nás. „Vládních nařízení jsme se dost děsili. Proslýchalo se, že nějaký ministerský úředník vymyslel, aby při vinobraní jezdili sběrači na vinice každý v jednom autě. Jde o desítky lidí. To už jsme si říkali, že se totálně zbláznili,“ směje se půvabná blondýnka Eva s tím, že zmíněný nápad se sice stal vymahatelnou normou, ale nikdo se jí kvůli nerealizovatelnosti stejně neřídil.

Většinové politické smýšlení v kraji Champagne je podle pravidla: Kdo něco má, je pravičák, a kdo nemá skoro nic, levičák. A vinaři toho mají celkem dost. Vinice, domy, stroje, sklepy a tak dále. „Tady se přemýšlí hodně pravicově, ale ne do extrému. Při prezidentských volbách v roce 2017 volilo dost místních v prvním kole Marine Le Penovou jen kvůli tomu, aby dali najevo, že nemají koho volit. Běžná pravice je ve Francii opravdu v těžkém útlumu. V druhém nakonec stejně všichni volili Emmanuela Macrona, který se tak dostal na výsluní jako blesk z čistého nebe. Jenže, nebylo koho jiného volit,“ vysvětluje Eva. Ta ještě nemá francouzské občanství, ale taky by volila umírněnou pravici.

S rouškou na vinici?

Letos bylo vinobraní na konci srpna. Sběračský – zhruba dvacetičlenný – tým Vinařství André Chemin byl jako každý rok namíchán z Čechů a místních. „Jsem Češka a mám Čechy ráda. Je na ně spolehnutí a umí vzít za práci. Neflákají se. Místní Francouzi jsou to samé. S ostatními to tak růžové není. Francouzský sociální systém způsobil, že lidé dostávají zaplaceno za sezení na kanapi skoro stejně jako za dřinu na vinicích,“ přiznává Eva. Českým uším to zní moc příjemně.

Každý musel letos na vinobraní přijet s negativním testem na nemoc covid-19. Hned zpočátku jsme dostali firemní roušky a instrukce, že v dodávce musíme mít všichni roušky a ve vinohradu dodržovat dvoumetrové rozestupy. Prý vládní nařízení. A stejně jako jinde, bylo všem hned jasné, že asi žádný státní zaměstnanec natožpak ministr nikdy ve vinohradu nepracoval. Prověřeným způsobem je, že sběrači stojící naproti sobě mají mezi sebou řádek révy a každý sklízí hrozny ze své strany. Moc velké odstupy u toho nejsou. Práce na tamních vinicích navíc představuje rychlokurs vinařské francouzštiny. Takže „panier“ je košík a „sécateur“ zahradnické nůžky.