Nebudu zde líčit celý ten příběh německé hrdinky a spasitelky, protože ten už přece všichni dávno znáte. I když ji dost možná titulujete zcela opačně a poněkud peprněji. 

Jen si tak říkám, kolik podobných kapitánů se mezi Afrikou a Evropou ještě pohybuje, abychom věděli, na co se máme tak zhruba připravit.

Podívejte, svět přece není dokonalý, a svět taky už vůbec není spravedlivý! 

Nikdo vám přece nezaručí, kde, komu a do jaké doby se narodíte, jestli  se vám nestane nějaký úraz, psychické příkoří, šikana, nemoc, jestli žijete v zemi postižené občanskou válkou, častými zemětřeseními nebo výbuchy sopky atd. atd.

Jinak řečeno, je to skutečně krásná myšlenka, že bychom měli všichni mít stejné šance, ale upřímně řečeno, ono to všechno do značné míry závisí právě na výše zmiňovaných životních indikátorech, a jestliže se zkrátka narodíte, řekněme, na tom „horším konci světa“, tak je vážně problém s tím, kam to jít vlastně reklamovat.

Podle této kapitánky Caroly Racketteové, která se tedy opravdu chová jak neřízená raketa (ale na Nobelovu cenu by to prý stačit mohlo), je ze všeho nejlepší prolistovat si učebnici dějepisu (nejste-li analfabetem), kde jistě naleznete, kdo a kdy vám (vaší zemi) přesně ublížil.

Dost mi to připomíná například Řecko, které kdykoliv (což je skoro pořád) začíná mít výraznější problém se státním rozpočtem a ekonomickými ukazateli, okamžitě vyrukuje s reparacemi, jež mu prý Německo dluží za období druhé světové války, přičemž je zajímavé, že každé té řecké vládě dluží Němci (a někdy i výrazně) jinou částku.

Takže ano, Evropa skutečně především v 18. a 19.století Afriku kolonizovala, především Britové, ale také Francouzi, Španělé, či Němci.

Takže viníci jsou na světě!

Jediným konkrétním geopolitickým argumentem paní kapitánky je povstání v roce 2011 spojené se smrtí dlouholetého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, na kterém se podílely rovněž evropské státy, které ovšem dnes nechávají Libyi, kde eskaluje občanská válka, na holičkách. 

To Kaddáfí dokázal aspoň udržet v zemi pořádek, doplní ještě demagog.

Mimochodem – a to Carola Racketteová možná ani neví (takže jí to, prosím vás, neříkejte) – Muammar Kaddáfí stál v roce 2002 u zrodu Africké unie, jejíž snahou byla a je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických! 

Takže Francie, Německo a další pomáhaly svrhnout takovéhoto vzácného charakterního a státotvorného politika. A teď neví, co dál?

Faktem je, že nikoliv náhodou se prý německá kapitánka dočká nejvyššího ocenění právě od Paříže – medaile hlavního města Francie, která stála u zrodu povstání  a po pádu Kaddáfího se s Itálií přetahuje o rozhodující politický vliv v Libyi.

Proto si teď Francouzi zahrají na mírumilovné sluníčkáře (přitom oni sami do svých přístavů také žádné uprchlíky nepouštějí), a naopak na druhé straně je tu zlý hoch italské populistické vlády ministr vnitra Matteo Salvini, který aktivistku vůbec nešetří a nazývá ji kriminálnicí, či dokonce potenciální vražedkyní. 

Tak potenciálně jsme vrazi všichni, Salviniho nevyjímaje, přesto nechápu, co má tahle historie společného s koloniální érou.

Ať tak, či tak – apel německé kapitánky, abychom z Libye zachránili dalších půl milionu migrantů – a to ideálně nejpozději asi tak příští týden, protože už na to čekají, to je řeknu vám už sakra silné capuccino říznuté kalvadosem... 

Carola Racketteová v rozhovoru pro německý deník Bild navíc uvedla, že je „historickou zodpovědností“ Evropy migranty z táborů v Libyi přijmout! A dále, že přibývá tzv.klimatických uprchlíků, které není možné považovat za ekonomické migranty 

Můj návrh je jednoduchý: státy, které ublížily Kaddáfímu, si rozeberou všechny Libyjce – ne všechny – já myslím, pro začátek tak 10 malých milionů černoušků postačí.

A USA stavící se jako jediné proti Pařížské klimatické dohodě, obstarají v rámci procesu morální a etické sebereflexe ten zbytek. Bůh žehnej Americe a Africe!