Sarrazin se ve své knize opíral o zkušenosti, které nabyl jako vysoký úředník na spolkovém ministerstvu financí a ve funkci senátora v Berlíně. 

„Sarrazin jako první v Německu poukázal na neúspěšnou integraci migrantů vyznávajících muslimské náboženství a analyzoval její příčiny. Všiml si, že muslimské imigranty ve všech evropských zemích charakterizují následující vlastnosti: podprůměrná integrace do pracovního trhu, nadprůměrná závislost na sociálních dávkách, podprůměrná účast na vzdělávání (zejména žen), nadprůměrná porodnost (vyšší než v zemích odkud přišli), tendence k vytváření ghett, nadprůměrná religiozita s příklonem k fundamentalistickým směrům islámu a nadprůměrná kriminalita,“ uvádí Bašta. A všímá si také toho, že Sarrazin spatřoval nejnebezpečnější moment v postupném šíření islamismu. 

Sarrazinovi tak vadilo prohlášení tehdejšího ministerského předsedy Erdogana v Turecku, jenž v roce 2008 prohlásil, že neexistují islám a islamismus. „Existuje jen jeden islám. Kdo říká něco jiného, uráží islám,“ řekl tehdy. A Sarrazin dle Bašty tak upozornil na to, že za vlády premiéra Erdogana docházelo k postupné reislamizaci dosud sekulárního Turecka. „A varoval před dopady, které to bude mít na integraci asi sedmi milionů Turků žijících v Německu,“ podotkl Bašta se vzpomínkou na Erdoganova slova, kdy v roce 2008 v Kolíně nad Rýnem uvedl, že turecké migranty považuje za svůj islamistický výsadek v Evropské unii. 

Původní text ZDE