„Měl jsem to štěstí, že jsem byl ve velmi mladých letech blízkým  spolupracovníkem pozoruhodného vizionáře liberálně-demokratické politiky, disidenta Emanuela Mandlera, jehož desáté výročí smrti jsme si před pár dny právě připomínali. Mandler uměl velmi bystře pojmenovat a odhalit problém. Všiml si již po revoluci, že lidé v médiích trpí vysokou mírou stádnosti a opakují po sobě zažitá klišé, a dokonce i obyčejné lži, pakliže to odpovídá jakémusi společně sdílenému pojetí riskantní situace, při které by si člověk mohl spálit prsty. Eman tomuto jevu říkal ‚národní tisková konvence‘,“ vzpomínal Šafr. 

Původní text ZDE

„Alibismus, zavírání očí před porušováním pravidel, relativizace evidentní pravdy a obyčejná zbabělost. To jsou základní motivy, které stojí za současnou mediální konvencí, podle níž Andrej Babiš není v jasném konfliktu zájmů, ale pouze údajném, protože to prý ještě neřekl soud, a i kdyby to řekl, tak to ještě určitě nebude pravomocné rozhodnutí a budeme muset ještě počkat pár let,“ dodal Šafr se slovy, že takhle se mohou lidé chovat třeba v blázinci, nikoliv však v případě, že jde o svobodného a hrdého občana. 

„Relativizace pravdy, zamlžování zásadních společenských problémů a zakrývání evidentních nemravností držitelů moci představuje principiální ohrožení psychického zdraví národního společenství. Otevírá to cestu k civilizačnímu úpadku, ke slabosti vůči populismu a k destrukci právního státu,“ uzavřel.