V úterý po půl druhé se desítky novinářů bivakujících před věznicí v Rýnovicích konečně dočkaly. Přes vězeňský dvůr k nim v doprovodu dozorce mířil prošedivělý vytrénovaný muž ve svítivě zeleném tílku. Byl to Jiří Kajínek, v roce 1998 odsouzený k doživotnímu vězení za dvojnásobnou vraždu a pokus třetí. Nyní mu prezident Miloš Zeman udělil milost, neboť má pochybnosti o průběhu jeho procesu.

Kajínek zhruba hodinu před věznicí poskytoval rozhovory novinářům, rozmlouval s lidmi, dokonce se s nimi fotografoval. „O trpělivosti něco vím,“ reagoval na výzvy k odchodu.

Vyjadřoval se samozřejmě především ke své trestní kauze, kvůli které prožil posledních dvacet tři let (s výjimkou zhruba měsíce na útěku v roce 2000) po nejtěžších českých kriminálech. Mnohokrát prý slyšel, že má být rád, že je ve vězení, protože na svobodě by ho okamžitě zlikvidovali. „Já radši umřu na svobodě, než abych živořil ve vězení,“ dodal.

Vězni i pracovníci rýnovické věznice mu prý moc přejí. „Myslím, že je veřejným tajemstvím, že moje odsouzení na doživotí není správné a že jsem tam být prostě neměl,“ dodal. Zmínil i velmi podivný průběh svého procesu v devadesátých letech. „Možná si pamatujete, že soudce Bouček se protizákonně radil se senátem,“ připomněl. A vzpomenul také na nahrávku, která se objevila i v televizi, podle které soudce pomlouval svědky, hovořil o nich jako o verbeži a celkově se rozhodně nechoval tak, jak si člověk představuje nepodjatého soudce. „Dělají si z nás trošku legraci,“ vzkázal na adresu české justice.

Podobně je prý třeba odhalit poměry v českém vězeňství, což s určitým časovým odstupem rovněž hodlá udělat. „Je to velká Potěmkinova vesnice. Jste oblbováni, ohlupováni a tak dále,“ naznačil. Později uvedl jako příklad, že pracovníci vězeňské služby tvrdí, že musí vězně převychovávat a připravovat na život venku, ovšem ve skutečnosti normální člověk žádné takové školení nepotřebuje.

„Dvacet tři let mě vězeňská služba chtěla zlikvidovat,“ řekl pak do kamery televize Prima.

O svém budoucím životě prý nějakou představu má. „Mám různé nabídky na různé práce. Některé fakt zajímavé, že bych měl být účastníkem nějakých firem,“ prozradil novinářům.

O svém propuštění se dozvěděl před několika týdny, před tím to vypadalo, že zbytek života stráví za mřížemi. „Když to pan prezident na náměstí oznámil, začal pro mě zázrak,“ řekl novinářům.

V rozhovoru pro deník Blesk pak neváhal prezidenta Zemana ocenit i ve srovnání s jeho předchůdci. Jak Václav Havel tak Václav Klaus prý stále vykládali, jak se o jeho případ zajímají a pomohou zjednání spravedlnosti, ale ve finále neudělali nic. „V roce 2002 mi Václav Havel slíbil milost, že než odejde, dá mi ji. Já ve vězení čekal několik bezesných nocí. Pak slib nedodržel, řekl, že mi ji dávat nebude, že mi ji dá ten, kdo přijde po něm,“ popsal.

Havlův nástupce Václav Klaus prý celých deset let vykládal, jak jeho případ sleduje a jak přispěje k jeho řešení. „Po deseti letech udělil amnestii, na milost nedošlo,“ shrnul smutně Kajínek. Zato Miloš Zeman prý nic nesliboval, ale vyjádřil se, že je pro obnovu procesu mimo podjatý soud v Plzni. Přimlouval se o to čtyři roky, jenže justice to odmítala. „Takže vzal věci do svých rukou a zvolil milosrdenství,“ uzavřel před rýnovickou věznicí.

Pokud jde o Václava Havla, který už nežije, ohradil se jeho jménem někdejší hradní mluvčí Ladislav Špaček. Havel prý milost Kajínkovi nikdy nesliboval. ,,To je absolutní nesmysl. Václav Havel o milosti nikdy neuvažoval. Nikdy," uvedl v MF Dnes.

Kalouskovi je nevolno?

Kajínek se v úterý stal i politickým tématem, především díky tomu, že zrovna zasedala Sněmovna. Velké sólo v ní měl Miroslav Kalousek, který pravil, že zatímco v Manchesteru sprostý vrah zavraždil desítky dětí, v naší zemi je jiný sprostý vrah mediální hvězdou. „Je to jenom pro politickou kampaň pana prezidenta Zemana. Slušnému člověku je z toho nevolno,“ uzavřel Kalousek.

Poslanec ODS Marek Benda vyjádřil názor, že prezident chtěl „zavrtět psem“ a odvést pozornost od vládní krize. „Je to porušení všech slov, která předtím dal,“ připomněl Benda. „Je to hra prezidenta, jak odvést pozornost od ošklivé hole na Pražském hradě,“ zakončil své vystoupení, které zaznamenal deník Právo.

Jiří Kajínek mezitím odjel z Rýnovic do Prahy. Tam jej bulvární deník Blesk zachytil nejprve ve Vršovicích poblíž stadionu v Edenu a poté při plavbě lodí po Vltavě. Stále měl na sobě svítivě zelený nátělník, ve kterém opustil věznici, a po boku blonďatou psycholožku a doktorku filosofie, se kterou se prý seznámil ještě v devadesátých letech před svým odsouzením. „Ona na Kajínkovi doslova visela,“ popsali bulváru svědkové.