V neděli vpodvečer dne 30. května 1993 rozstřílel v Plzni vrah bílou mazdu, ve které na schůzku s tajemným doktorem Lebedou přijel majitel plzeňského fitness s dvěma ochránci. Vše se odehrálo kousek od borské věznice. Z trojice mužů v autě střelbu přežil pouze jeden z bodyguardů.

O tři čtvrtě roku později, v únoru 1994, policisté zatkli v Praze 33letého recidivistu Jiřího Kajínka a obvinili ho z plzeňské dvojité vraždy. V té době byl Kajínek rok na útěku před vězením, kde si měl odpykávat trest za loupežné přepadení policistů, jimž sebral i zbraně.

Klíma úvodem zmínil Kajínkovy majetkové delikty: „Kajínek byl solitér, který odjakživa kradl, a okradl spoustu lidí. Když ho chytali policisté, zmydlil je železnou tyčí nebo ujel autem. Vražda tam vyloženě nikdy nebyla.“

Jestli Kajínek někdy vraždil, o čemž se dodnes vedou kontroverze, pak podle Klímy vraždil jako nájemný vrah. „Tím se liší od Mrázka nebo od Krejčíře. Stal se slavným jen díky tomu, že utekl dobrodružným způsobem z nedobytného Mírova a aniž by někomu ublížil,“ označil Klima tuto akci za „akrobatický výkon, který zesměšnil Vězeňskou službu“.