Kajínek uvedl, že se mu do tématu nechtělo, ale nakonec video o „doktoru Čuněti“ natočil, protože si to lidé přáli. Uvedl, že s Bartákem několikrát mluvil v Rýnovické věznici. „On mi popisoval svůj případ, svou situaci, svůj život, jak to probíhalo a neprobíhalo, ukazoval mi některé materiály,“ řekl. Kajínek se vymezil, že násilí na ženách odmítá. „Ač jsem potkával ve vězení některé takové kreatury, tak jsem vždy jasně řekl, co si o tom myslím,“ doplnil s tím, že o sexu prostě rozhoduje žena. Ale doplnil, že také zažil odsouzené, kteří byli za mřížemi za něco, co neudělali, protože na ně ženy poštvaly děti a vyřizovaly si tímto způsobem účty.

Bartákův případ nechtěl příliš rozebírat. „Je zajímavé, že těch slečen bylo více. Je zajímavé, že ty slečny jezdily někam s panem doktorem dobrovolně. Je zajímavé, že si nechaly platit za různé služby a je zvláštní, jakým způsobem se měl ten případ provalit, jakým způsobem probíhala vyšetřování a svědectví,“ podotkl bývalý vězeň.

Nechce prý bývalým asistentkám sahat do svědomí, ale viděl materiály a podklady. „Ony podepisovaly i smlouvy, které zahrnovaly i to, co se odehrávalo. Jestli se to zvrhlo v něco víc, než očekávaly, to nechci hodnotit,“ prozradil. A dodal, že případ zdaleka není tak jednoduchý, že by Jaroslav Barták byl „doktor Čuně“ a násilník.

Dodal, že Barták není povahově zločinec, že dělal hodně záslužné práce, ale dostal se do vězení. A poznamenal, že jsou lidé, kteří se k ženám chovají mnohem hůře než Barták. Hlavní otázka tkví dle Kajínka v tom, zda byly akty dobrovolné nebo ne, případně zda byly zaplacené. Ale toto odsouzení rozebírat nechtěl.