Kociánová nejdříve zamířila na domácí frontu a ptala se, jak si vede Evropa. Zlámalová připomenula protesty žlutých vest ve Francii a prohlásila: „Situace v Evropě jako celku vůbec dobrá není. U nás zatím dobrá je, ale model, ve kterém žijeme, kdy v zásadě prodáváme hlavně naši levnou práci, je do značné míry vyčerpaný. A pokud chceme, aby nám dál rostla životní úroveň tak jako v předchozích letech, tak musíme se sebou něco udělat. Musíme začít nabízet nějaké služby a zboží, které jsou dražší, je na nich vyšší přidaná hodnota, abychom si tento růst platů mohli vůbec dovolit.“

Krize jsou podle ní z velké části otázkou psychologie. „Ve chvíli, kdy si řekneme, že bude špatně, tak přestanete nakupovat, začnete škudlit, začnete se podle toho chovat – a když se tak začnou chovat všichni, tak bude tendence, aby šly dolů ceny. A pak začnou klesat platy a dostáváme se do brutálních deflačních spirál, které se odehrály například v Německu před 2. světovou válkou,“ říká Zlámalová. Takže zachovat si alespoň nějaký optimismus je důležité. „Posluchači si určitě vzpomenou na náladu, kterou šířila tehdejší vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska – musíme šetřit, abychom nedopadli jako Řecko, všechno je tady špatně, musíme zvýšit daně. Skončilo to tak, že přesto, že jsme na to neměli založeno, jsme připravili jednu z vůbec nejhorších recesí, která v Evropě byla. Měla dokonce tvar W, ekonomika spadla dvakrát.“ Ekonomika podle ní spadla ne proto, že bychom jako exportní ekonomika ztratili trhy, ale proto, že lidé přestali utrácet. A tvrdí, že společně s Němci máme „depky natvrdo“ a tak se z krizí vzpamatováme hůře než jiné, optimističtější národy, zvláště anglosasové nebo i Francouzi.

Na to jí Kociánová oponovala žlutými vestami. „Francouzi se de facto vzbouřili proti tomu, aby platili za jakousi zelenou revoluci ve chvíli, kdy jim sdělil jejich prezident Emmanuel Macron, že budou muset zaplatit novou daň z elektřiny, z benzínu a nafty, protože je to součást boje proti globálnímu oteplování,“ říká Zlámalová a dodává, že Macron těmito penězi chtěl vylepšit státní rozpočet. „A dost, za tyto abstraktní ideje prostě platit nebudeme,“ řekli si podle ní francouzští občané a Macron se skoro dostal do pozice Marie Antoinetty, když demonstranti v okolí paláce křičeli: „Jdeme si pro něj.“ Do Francie se opřela ještě na konci rozhovoru. Podle ní jsou mnohem zadluženější země, ale ve Francii si vláda půjčuje na běžný provoz. A i když má jednu z nejvyšších měr zdanění v Evropě, tak se z cyklu nedokáže vymotat.