V Argentině v posledních dnech panují dohady, kam se poděly zlaté rezervy z argentinské centrální banky v hodnotě 4,5 miliardy dolarů. Vláda sice přiznává, že zlaté rezervy byly odeslány mimo zemi, ale nejsou k dispozici žádné oficiální informace o účelu této operace. Zlato je nyní vystaveno riziku zabavení kvůli dlouhodobým pohledávkám zahraničních věřitelů vůči Argentině.

Administrativa pravicového prezidenta Javiera Mileie přiznala nedávný převod zlata do zahraničí, ale neupřesnila množství, místo určení ani účel tohoto opatření. Žádné podrobnosti neposkytla ani centrální banka. Spustila se proto vlna spekulací a také obavy o případné zabavení.

Zprávu o převodu zlata vláda ani centrální banka oficiálně neoznámily. Informace jako první přišla od odborového svazu bankovních zaměstnanců, známého jako La Bancaria. Její předseda – levicový zákonodárce Sergio Palazzo – předložil v rámci zákona o přístupu k veřejným informacím žádost pro Centrální banku Argentinské republiky (BCRA), v níž se dotazoval, „zda v průběhu měsíce června proběhly nějaké operace na odeslání zlatých prutů do zahraničí“. Chtěl také znát konkrétní částky, jejich určení, administrativní postupy a jména zúčastněných úředníků.

BCRA má na odpověď zákonodárci 30 dní a dosud tak neučinila. Minulý pátek však ministr hospodářství Luis Caputo připustil, že operace byla skutečně provedena. „Je to velmi pozitivní krok... pokud máte v BCRA zlato, je to, jako byste v ní měli aktiva, která nelze k ničemu použít. Pokud ho máte mimo zemi, můžete získat výnosy. Je mnohem lepší mít zlato střežené venku, kde vám za něj něco zaplatí,“ uvedl podle informací deníku El País.

Podle tohoto vyjádření by se mohlo zdát, že přeprava argentinského zlata byla učiněna s cílem zlato uložit v zahraničí, podle spekulací v Londýně nebo v Basileji, a získat úroky. Jenže řada ekonomů upozornila, že logika převodu s vysokými náklady na nutné pojištění by tuto operaci neospravedlňovala, vzhledem k tomu, že výnosy jsou velmi nízké.

Rovněž bez uvedení podrobností prezident Milei později naznačil, že převod zlata souvisí s možností použít jej jako zástavu k získání překlenovacího úvěru. Prezident uvedl, že Argentina již má k dispozici dostatek amerických dolarů na zaplacení splatnosti úroků ze zahraničního dluhu ve výši přibližně 1,6 miliardy dolarů, která je splatná v lednu 2025. Tvrdí, že překlenovací úvěr by měl zahraničním věřitelům zaplatit další částku ve výši 3 miliard dolarů.

Tím se Milei mohl snažit ubezpečit finanční trh k čerpání nových úvěrů. Na druhou stranu tím, že se obrátí ke zlatu, prezident naznačuje, že Argentina nemá dostatek likvidních aktiv a je nyní nucena uchýlit se ke svému nejcennějšímu pokladu.

Hlavní opoziční síla v Argentině, středolevicová aliance Unie pro vlast kritizuje nedostatek transparentnosti a požaduje, aby prezident centrální banky Santiago Bausili „naléhavě vysvětlil, proč zlato ze země odvezli a kolik ho odvezli“. Opozice se rovněž zajímala o to, „jaká rizika tato operace obnáší a zda je možné, že by zlato mohlo být zabaveno během přepravy nebo v bance, kam bylo odesláno“.

Bývalý ministr hospodářství Martín Guzmán poukazuje na to, že pokud je cílem prezidenta použít zlato k získání překlenovacího úvěru, bylo by to „jako zastavit šperky po babičce. Dáte zlato výměnou za dolary. Pak je čas vrátit dolary, abyste získali zlato zpět. Pokud dolary nemáte, zastavárna, v tomto případě mezinárodní banka, si zlato ponechá“, varuje Guzmán.

Riziko, že argentinské národní rezervy budou vystaveny útoku zahraničních soudů, souvisí s dlouhodobými požadavky mezinárodních věřitelů. Země čelí četným nepříznivým rozhodnutím v zahraničí. Některá sahají až do roku 2001, kdy Argentina nesplácela svůj dluh.

Do situací, kdy jsou zadržovány finanční prostředky, se dostaly i různé další země. Tak tomu bylo v případě Venezuely v roce 2019, kdy Bank of England zpochybnila legitimitu vlády Nicoláse Madura a zabránila jeho administrativě v přístupu ke 30 tunám zlata, které Caracas uložil ve Spojeném království.