Čas Vánoc je časem klidu, míru, ale rovněž bilancování. Jak byste zhodnotil uplynulý rok z občanského a lidského hlediska?

Děkuji za otázku, která mi dává příležitost se ohlédnout. Pozoruji u sebe jakousi rozpolcenost, zatímco po stránce občanské, profesní byl uplynulý rok pro mě velmi úspěšný, po stránce osobní byl plný bolestí, tápání a tázání a to si ponechávám do modlitby a zpovědí, to není pro noviny.

S filmovým a televizním týmem jsme odvysílali úspěšný dokument věnující se domácímu násilí “Z lásky nenávist”, který dává skrze výpovědi žen vejít do pochopení struktury tohoto problému a také jsme dokončili druhý díl, kde vypovídají muži, jež byli vystavení násilí ze strany manželek, který Česká televize odvysílá na jaře příštího roku. Rovněž jsme natočili velmi inspirativní a unikátní pokračování rozhovorů pana kardinála Dominika Duky tentokrát s vrchním rabínem Karolem Sidonem, který poběží 1. ledna na ČT2 v 17:10h.

V rámci svého působení faráře v Karlových Varech jsme pak vyhlásili loni v srpnu spolu s městem a biskupstvím v Plzni sbírku na 3 zvony, které byly zrekvírovány před 75 lety v r. 1942 a do dnešního dne jsme vysbírali 830 tisíc korun, což mi připadá na pohraničí skutečně ojedinělé. Podařilo se nám dva zvony vyrobit a vystavit v kostele. Nicméně ještě potřebujeme 750 tisíc na třetí zvon a ovládací zařízení. Jsem rád, že se nám daří hojit tyto zbývající rány 2. světové války.

Vánoce jsou i časem, kdy se můžeme zamýšlet nad svými činy z hlediska morálního, etického. V médiích slýcháme, jak se ekonomice daří, platy rostou. Přesto někteří lidé tráví svátky proti své vůli na ulici jako bezdomovci. Jak obstává naše společnost v pomoci potřebným? Proč se na ně v záplavě předvánočních spotřebitelských reklam zapomíná?

Já každoročně naopak zjišťuji v rámci různých probíhajících sbírek, dobročinných akcí, programů pomoci a charit, jak je naše společnost neuvěřitelně štědrá. A to se týká i pomoci bezdomovcům. Troufnul bych si také říci, že mnoho lidí je na ulici ne proti své vůli, ale ze své vůle. A pomoci, které se jim dostává, často zneužívají, a tak je vlastně udržuje na ulici, protože přece vždycky něco dostanou. Když pomáháte, potřebujete totiž vědět, že Vaše pomoc je dobře využitá a nikoliv zneužitá. Apeloval bych tedy tady na bezdomovce, aby pomoci, která tady je, nezneužívali.

Čím to, že v naší demokratické, kapitalistické společnosti jsme si od roku 1989 zvykly na bezdomovce jako na něco samozřejmého, s čím se jakoby počítá? Bezdomovectví jako takové je ospravedlněno tržní ekonomikou, jaký je váš názor?

My jsme zapomněli, že za komunistické totality byla možnost nepracovat trestná a tedy se šlo před soud, do vězení a tak se lidé přinutili pracovat. S demokracií je lidem dána i tato možnost svobody. Nesváděl bych to tedy jen na tržní ekonomiku. Je to často také problém svobody, tedy psychiky.

A co pomoc válečným uprchlíkům? Do Evropy stále proudí z blízkého a středního východu. Česko se spolu s ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky k přijímání uprchlíků na základě kvót postavilo odmítavě, hrozí mu kvůli tomu žaloba ze strany EU. Byl to správný přístup?

Pomoc je třeba vždycky dělat srdcem i rozumem dohromady. A je třeba říkat nejenom ANO, ale i NE. Jinak Vás to zničí. To platí pro jednotlivce i státy a národy. V této situaci mi chybí v rámci probíhající pomoci i nějaká široká diskuze a důvody pro i proti. Nejenom diskuze v rámci Evropy, ale i celosvětová. Já nevidím, že by například syrský prezident tyto věci řešil s ruským prezidentem Putinem. Jsou to přece často jeho lidé, kteří z jeho země utíkají. Oslovil bych také islámskou charitu půlměsíce, aby se široce zapojila do záchranných akcí. Místo toho se zde například americký prezident Trump aktivně účastní uzavírání miliardových zbrojních zakázek s islámským světem.

Uprchlíci podle všeho tráví v přeplněných táborech i Vánoce.. ale například ministr Stropnický v médiích uvedl, že Evropa není Ježíš, aby přijala všechny uprchlíky Je toto správný přístup?

Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří se těmto lidem věnují v oněch táborech na profesionální i osobní bázi. Jsou to často jednotlivci a rodiny, kteří na hranicích Evropy těmto lidem pomáhají a přijímají je domů. Pan ministr Stropnický použil titulek, který má zaujmout. A je dobře, že toto jméno zná. Myslím ale, že tím chtěl připomenout to, co zmiňuji výše. Mám také za to, že se i naše země zapojila finančně i jinak v pomoci těm státům, odkud lidé utíkají.

Podzimní sněmovní volby vyhrál se značným náskokem Andrej Babiš. Ten se k přijímání uprchlíků nijak zvlášť nemá. Stejného názoru je i SPD, které se dostalo do Sněmovny a které mnozí označují za extrémisty. Jak hodnotíte povolební situaci, kam jsme se to letos posunuli?

Je třeba si uvědomit, že uprchlíci, či migranti byli do obrovské míry ztotožnění s islamistickým radikalismem. Jeho projevy vidíme dnes a denně. A proto tito lidé budí odpor. Je třeba toto chápat, ale také do velké míry rozlišovat. Je jasné, že tento fakt najde odezvu i v konkrétní politice a politických stranách. Skutečným problémem je také to, že se v mnoha zemích, kde přijali v minulosti statisíce uprchlíků, rezignovalo na celostní integraci těchto lidí.

U Andreje Babiše existovalo podezření, že pracoval v předlistopadovém režimu pro STB. Zdeněk Ondráček (KSČM) zase působil v pohotovostním pluku SNB a zasahoval proti demonstrantům. V médiích se rovněž objevily informace o předlistopadové minulosti nového ministra vnitra Metnara a sice, že měl v tomto pluku také figurovat. Co říkáte na to, že se tito lidé vrací takříkajíc k moci?

Co se týká domácí povolební situace, tak já jsem také spokojený. Komunisté dostali největší volební výprask v polistopadové situaci, extremistická SPD skončila až na čtvrtém místě, v rámci Pirátů se angažuje mnoho zajímavých mladých lidí. A pozici Andrejovi Babišovi na domácí i zahraniční scéně vůbec nezávidím. Jeho vítězství bude myslím pro něj nakonec také velkým trestem. Není to nic jednoduchého působit seriózně v Evropě s podezřením ze zneužití nemalých evropských peněz. Může takový člověk být seriózně slyšet u našich partnerů?