Studie vznikla kvůli kauze, již svými nařčeními odstartoval historik Vojtěch Kyncl a která vyústila v rozkol mezi přeživšími a Památníkem Lidice. Kyncl si i po zveřejnění expertní zprávy stojí za svým. „Nemáme nic, co by mé prameny jakýmkoliv způsobem nabourávalo,“ reagoval Kyncl.

Absolvent Pedagogické fakulty v oboru německý jazyk- dějepis Vojtěch Kyncl svými zjištěními rozpoutal až nebývale vyostřenou polemiku nejen mezi historiky. Zejména poté, co se staly základem reportáže Reportérů ČT, odvysílané přimo k výročí lidické tragédie.

Spor se přenesl i na politickou scénu a zejména přeživším masakru v Lidicích znovu rozjitřil jejich rány. Kvůli tomu, že se Památník Lidice přiklonil ke Kynclově verzi, navíc došlo k hromadné rezignaci tamních pracovníků. Nový ředitel Památníku Eduard Stehlík proto oslovil renomované historické ústavy, univerzity a muzea, aby celou věc přezkoumaly.

„Zejména mě k tomu ale přiměly rozjitřené protesty lidických přeživších a také jejich potomků. Obvinění lidické ženy Alžběty Doležalové z údajného udání Židovky Štěpánky Mikešové bylo po mém nástupu do čela Památníku Lidice jednou z hlavních věcí, kterým jsem se musel věnovat,“ řekl Stehlík podle informací serveru Aktuálně.cz.

„Najednou nikoho, až na výjimky, nezajímalo, co a jak se tehdy stalo a zda se udavačský příběh vůbec odehrál. Celé se to bohužel zúžilo na velmi vyhrocenou polemiku mezi historikem Vojtěchem Kynclem a archivářem Vojtěchem Šustkem. Což vyústilo v absurdní závěr: Lidice se brání zveřejňování nepříjemných pravd z doby nacistického vraždění,“ dodal.

Na tom, že Alžběta Doležalová nebyla udavačkou, se shodli odborníci z Muzea paměti XX. století, Památníku Terezín, Ústavu pro studium totalitních režimů, Univerzity Karlovy nebo Muzea Slovenského národního povstání v Banské Bystrici. Experti včetně právníka Františka Šístka, který působil v Komisi pro stíhání nacistických válečných zločinů, se shodli, že na základě žádných dochovaných pramenů nelze Doležalovou označit jako udavačku.

„Pokud nebudou objeveny a předloženy nové, dosud neznámé a nezpochybnitelné dokumenty, nelze lidickou ženu Alžbětu Doležalovou obviňovat z podílu na udání její židovské podnájemnice Štěpánky Mikešové,“ mají jasno experti.

Kynclova studie podle nich stojí na udavačské hypotéze, která nehledí na kontext doby. „I proto mě velmi mrzí, že mnoho lidí, kteří se na údajném udavačství Alžběty Doležalové stále přiživují a vyjadřují se k němu, se nikdy žádného bádání o historii Lidic nezúčastnili. Vyslovují jen své domněnky,“ konstatoval Stehlík.

Historici zpochybňují hlavní Kynclův pramen, kterým je poválečné svědectví četníka Evžena Ressla, podle něhož Štěpánku Mikešovou udala právě její domácí Alžběta Doležalová. Podle expertů je Resslovo tvrzení účelové, protože mohl zakrývat vlastní vinu. V roce 1942 to byl totiž právě Ressl, kdo židovku Mikeškovou zatýkal.

Vojtěch Kyncl si ale trvá na svém a Resslovo svědectví považuje za validní. „Ten zápis má jednoznačnou právní validitu. Nemáme nic, co by prameny jakýmkoliv způsobem nabourávalo,“ má jasno Kyncl.

Podle Stehlíka je alespoň dobře, že na případ židovky Mikešové Kyncl upozornil a její památka byla zahrnuta do lidické expozice. Vzhledem k přeživším a jejich potomkům měl ale podle něj postupovat mnohem citlivěji. „Já bych s tímto stanoviskem i souhlasil za předpokladu, pokud by Vojtěch Kyncl přistupoval k tomuto tématu citlivě a s potřebnou pokorou. Kyncl pominul, že se vše odehrávalo v té nejkrutější době heydrichiády, masových poprav, kdy zakolísali i ti nejsilnější z nejsilnějších. I ti, kteří ukrývali parašutisty, apelovali na vojáky, aby odešli jinam, bylo to už nad jejich síly,“ upozornil ředitel Památníku Lidice.

Kauza se bohužel nejvíce dotkla dcery Alžběty Doležalové Marie Šupíkové, která nedávno ve svých 88 letech zemřela. „Znovu začala žít ve válečné době. Znovu trpěla. Nezvládnutí historického řemesla zkrátilo bohužel paní Šupíkové život,“ dodal Stehlík.