„Je to skončená etapa, za kterou jsem vděčný, a těším se na další etapu. Jsem činný pro Český rozhlas, jsem také poradcem Nadace S. Laudera, což je nadace, která podporuje židovské školství, a mám jednu nabídku z Izraele, což zvažuji, byla by to práce odsud, ale nechci se úplně uvázat k takové té každodenní práci. Zcela jistě se chci soustředit na tu osobní stránku, protože za nejdůležitější považuji vnitřní vývoj,“ řekl Pavlát ke svému odchodu z Židovského muzea v Praze po téměř třiceti letech.

Hovořil o tom, že se mu v pozici ředitele nepodařilo dotáhnout do konce všechny plány, které s Židovským muzeem měl. „Měla to být modernizace Klausovy sinagogy a obřadní síně, měli jsme na to našetřeno, ale covid tyto peníze pohltil na provoz. Doufal jsem, že budu odcházet, když už tohle vše bude hotové,“ uvedl, že tento úkol zůstal nenaplněn, ale věří, že se to v budoucnu podaří.

Hovořil o příbězích pamětníků holokaustu, které jsou velice silné pro školní výuku, školy o to podle Pavláta mají čím dál větší zájem. „Těch autentických přeživších, kteří by mohli jezdit do škol, už je opravdu minimálně, potom jsou tu tato svědectví, ale záleží, do jakého se to dá kontextu, je třeba připravit programy, témata a pracovat s tím. To není jen, že se pustí svědectví, ale že to má určitou svou metodiku, existují k tomu výukové programy,“ uvedl bývalý ředitel Židovského muzea v Praze v pořadu Interview ČT24.

„Za Židovské muzeum v Praze mohu říct, že jej ročně navštíví desetitisíce žáků, studentů a pedagogů, jsou tu pro ně zvláštní přednášky a programy i mezinárodní projekty. Ty výstupy jsou silné, hlavně je důležité spolupracovat s pedagogy, protože ten pedagog potom pracuje se stovkami žáků, k nimž by se to Židovské muzeum s kontaktem ani nedostalo,“ doplnil Pavlát.

Komentoval antisemitismus v dnešní době: „Stále přítomným a podstatným tématem k diskusi a k řešení je nenávist, nesnášenlivost a netolerance. Antisemitismus, pokud se obrací proti židům, je jedním z výhonků tohoto typu smýšlení,“ konstatoval.

A doplnil: „Pro mě proto vždy bylo velice důležité, aby Židovské muzeum v Praze nebylo jen institucí, která nabízí kvalitní expozice, výstavy, služby a vzdělávací programy, ale aby to byla instituce, která aktivně reaguje na projevy antisemitismu, rasismu, šovinismu tam, kde jsou projevy autoritářství, ohrožování demokracie. Prostě aby ta instituce vstupovala do veřejného prostoru. O to jsem se osobně snažil, pravda, kolikrát i v ostřejších diskusích, ale já mám za to, že tam, kde je postoj, může nutně vždy dojít k určitému střetu,“ míní.

Už v roce 1994, když Židovské muzeum začínalo v Praze fungovat po převzetí od státu, hovořil Pavlát o tom, že věří, že muzeum přispěje k šíření tolerance a úcty mezi všemi lidmi bez rozdílu. Podle svého názoru svá slova naplnil. „Myslím, že naplnil. Já jsem vždy i na svých přednáškách nemluvil tak, že antisemitismus je výlučně židovské téma. Židé byli první, ale to, co bylo zaměřeno proti nim, ty autoritářské, nedemokratické režimy pak směřovaly dál i proti těm, kteří byli liberální, kteří byli pro demokracii a odmítali rasismus. V tomto ohledu jsme vždy chtěli, že téma antisemitismu je obecné, to židovské téma je příkladem pro téma obecné,“ uvedl Pavlát.

„Antisemitismus dnes? Záleží na tom, jak se na to podíváme. Můžeme mluvit o statistikách, které celosvětově naznačují nárůst antisemitských činů, je to dáno i tím, že je toto téma více sledováno a evidováno,“ poznamenal Pavlát.

Podle statistik se u nás v loňském roce zdvojnásobil počet projevů antisemitismu, jde výhradně o slovní útoky ve veřejném prostoru. Pavlát si to vysvětluje tím, že „svět je v krizi“. „Vždy, když je krizová situace, narůstá počet antisemitských projevů, to je jednoznačné. Když začala pandemie, byl raketový nárůst protižidovských projevů s tím, že je to vlastně celé židovská záležitost. Je to také stále větším užíváním sociálních sítí a také větší pozorností, která je tématu věnována,“ míní.

Zmínil čerstvou studii z Velké Británie, která konstatuje, že antisemitské projevy jsou obecně spjaty s pravicovým a levicovým extremismem. Nyní je ale do značné míry nový fenomén: „To je, že tyto postoje si osvojují ti, kteří jsou vyhraněně antidemokratičtí, kteří mají výhrady proti demokratickému systému jako takovému. A potom jiný směr je dezinformační scéna, politická hnutí, která čerpají z dezinformací. To jsou takové dva nové proudy,“ uvedl, že pravolevé dělení už není tak výrazné, ale daleko výraznější jsou dezinformace a ti, kteří tíhnou k nedemokratickému režimu.

„Současný demokratický svět prochází krizí demokracie, tak to mnozí lidé chápou, myslí si, že režim neslouží, jak by měl, a politici jsou takoví a takoví a k tomu ty dezinformace, lidé si nechtějí vyhledat hodnověrné informace, chtělo by to určitou práci na sobě. Také evropsko-americký svět je zhýčkaný, tam už si lidé nechtějí moc přemýšlet, myslím masově, nechci zevšeobecňovat, je to prostě státní uvažování a obviňování z jakéhokoli neúspěchu někoho jiného, že člověk nezačne u sebe, nezačne si ověřovat informace, když se mu nedaří, tak hledá nepřítele, a tady se nepřítelem stává demokratický systém, který všechny klame. No a kdopak za tím asi stojí, to už je taková ta nadstavba,“ uvedl k antisemitské rétorice a jejích původcům Leo Pavlát.