„Když v květnu 1945 vojska Rudé armády osvobozovala Československo, vděční a šťastní lidé házeli rudoarmějcům šeříky,“ píše režisér a publicista David Martinek v komentáři na svém Facebooku při příležitosti 8. května, Dne vítězství. Šeříky byly tehdy jedinou možností, jak uctít osvoboditele a staly se tak symbolem osvobození Československa. „Byl to šťastný okamžik. Šťastná, posvátná chvíle, kdy sovětské tanky v ulicích daly naději, že válka končí,“ píše Martinek.

Připomněl ale i hrůzy, které válka přinesla. Ty si dnes nikdo neumí představit. „Zběsilost a šílenství, které zachvátilo celou planetu. Vraždění, masové zabíjení, teror, neuvěřitelná krutost a zlo, které po šest let zuřily na všech kontinentech.“ Válka si vyžádala 50 miliónů mrtvých, Martinek neopomněl fakt, že přes polovinu těchto mrtvých tvořili občané Sovětského svazu, přičemž samotný Sovětský svaz označil za zemi, která nesla největší bolest a utrpení válečného šílenství. „26,6 milionů obětí. Zabitých. Ubitých. Zplynovaných. Uhořelých. Roztrhaných palbou z německých děl, tanků a kulometů. Ti lidé se bránili. Bránili rozlehlou ruskou zemi,“ napsal Martinek a pokračoval výčtem měst, u nichž se významné bitvy udály. Mezi nimi Stalingrad, Leningrad, Moskva, Kursk, Kyjev, Prochorovka, Karpaty, Varšava, Bělehrad, Berlín i Praha.

Při osvobozování v Martinkově rodném městě Ostravě bojovalo 225 tisíc příslušníků Rudé armády a příslušníků československé tankové armády. Martinek uvádí, že z 225 tisíc jich tehdy zemřelo 24 tisíc, a 89 tisíc vojáků bylo zraněno. „Byli to často mladí kluci, kteří tady umírali za, pro ně cizí, zemi. Prakticky každá ulice má svého padlého,“ poznamenal. O Ostravu Německo nehodlalo přijít, už jen kvůli jejímu železářskému průmyslu. K tomu připojil Martinek slova německého polního maršála Ferdinanda Schörnera, jenž prohlásil: „Kdo je vládcem České kotliny, ten je vládcem Evropy.“

Rudoarmějci čelili v Ostravě pěti obranným pásmům a přes 50 kilometrů dlouhým, německými vojáky hlídaným pozicím. „Zátarasy. Kulometná hnízda. Minová pole. Opevnění, na jehož vybudování Němci nahnali 39 tisíc lidí. Němcům se hodily i vojenské pevnosti, vybudované za první republiky. V Ostravsko-opavské operaci mělo nastat pro Rudou armádu hotové peklo,“ připomněl Martinek boje na konci války, který vyústil v porážku Němců, ale i zničení a zdevastování Opavy, která se dle slov publicisty stala předmětem nejprudších bojů.

„Kdo jsou ti lidé, kteří dnes špiní památku obětí? Kteří volají po vytrhání sovětských pomníků? Tak, abychom postupně zapomněli?“ klade otázku Martinek. A dále přemítá, na co by se vlastně mělo zapomenout. „Na Lidice a Ležáky? Na děti, zavlečené do německých rodin? Na popravené odbojáře?“ A připomíná studenta Jana Opletala, českou elitu, a ty, kteří skončili v koncentračních táborech. „Zapomenout na ty, kdo nás přišli zachránit? A zbavili nás temnoty a zla?“

Martinek na oběti Sovětského svazu zapomenout nehodlá. „Nikdy nezapomeneme,“ zdůrazňuje. „A nikdy se nevzdáme.“