Akce policistů a vysílání České televize o nich komentoval například právník Tomáš Tyl. Jeho slova zveřejnil na svém profilu mediální expert Petr Štěpánek: „Si představte to žlutě svítící mimořádné vysílání v ČT, kdyby Putin zatkl přes 1 700 lidí, použil by slzák, vodní děla a poslal na demonstranty přes 80 tisíc policistů. Macron to fakt udělal a ČT to hlásí jak Hrabovský v roce 89 o skupinkách protisocialistických živlů. Narozen v komunismu – umřu v komunismu!“

Štěpánek pak ještě dodal báseň o Francii, která vyzývá k odchodu z Evropské unie:

Emanuel a žluté vesty

Klidně teče voda v Seině,
daně rostou, peněz méně.
Obuškové prostocviky
předvádějí poldů šiky.

Drzý hošík Eman Macron
vládne teď s pomocí patron.
S pohrdavým, pyšným klidem
dusí lidi slzným plynem.

Aby zahnal známky krize,
děla skrápí Champs Elysées.
Vesty mají zdarma plovku,
zavřel taky eifelovku.

Frantíci však v jasném gestu
navlékají žlutou vestu.
Když v Paříži hoří pneu,
kdo má mozek, chce pryč z EU.

Ozval se i básník a publicista Bruno Solařík. Nabízí, jak asi protesty proti Macronovi vnímají jejich účastníci i pozorovatelé a přináší myšlenku: Mýlí se všichni. „Protesty žlutých vest přeskakují z Francie do sousedních zemí (Belgie, Nizozemí, západní Německo) a surovost francouzské policie nedozírně převyšuje náš ťuťuňuňácký 17. listopad 1989 (aniž by to naše chovance protitotalitních ústavů probralo z předvánočního shonu po rusko-čínské hrozbě),“ konstatuje básník.

„Francouzská rebelie se každopádně dá vysvětlit různě. Odpůrci imigrace v ní pozdravují začátek konce multikulturalismu (přestože Francie vzápětí podepíše Marrákeš a zlegalizuje vstup dalším milionům afroasijských imigrantů), levý radikál se diví, proč se mu do jeho hájemství pouličních bordelů a zapalování aut vmontovala střední třída (přestože s ní soudruh Marx v podobných situacích počítal v úplně opačné roli), samotná střední třída zde spatřuje šanci na svou záchranu (přestože jí už není pomoci), nu a ruští pozorovatelé upozorňují, že může jít o pomstu DeepState za Macronovo volání po „evropské armádě“, která by nemístně konkurovala švestičkám ze severoatlantické zahrádky (přestože je zjevné, že právě Macron by žádné opozice vůči svým loutkářům nebyl schopen ani v kómatu, natož u kadeřníka),“ tvrdí Solařík a dodává: „Fakta nasvědčují tomu, že pravdu mají jako obvykle všichni, a to právě proto, že se jako vždycky (kromě soudruhů Rotschilda a Rockefellera) všichni spletli.“

Situaci komentoval v Čechách také zakladatel Realistů Petr Robejšek. „Francouzský myslitel Alexis de Tocqueville kdysi napsal, že špatný režim je nejvíce ohrožen tehdy, když se začne reformovat,“ píše Robejšek. „Každý nedostatek, který je odstraněn, činí ty, co ještě zůstaly, o to viditelnější. Zlo oslabilo, ale citlivost vůči němu vzrostla,“ cituje a dodává: „Je příznačné, že se do této situace vmanévroval právě ješitný mladíček, který úspěch svých marketingových mágů považoval za důkaz vlastní geniality. Teď sice Macron vzal svou pseudoekologickou daň zpět, ale je již pozdě. Příznačné je i to, že evropská salonní levice zřejmě opravdu věřila, že někdo takový jako Macron je schopný zachránit sny o evropské říši, přestože ta již dávno ztratila svůj smysl a oprávnění.“

Na závěr se Robejšek vrací k úvodnímu citátu a klade otázku: „Kolik špatných režimů v Evropě existuje?“

Robejškova slova o salonní levici potvrzuje i deník Guardian, kde ještě před sobotními protesty vyšel tento komentář, podle nějž je Macronova krize ohrožením pro celou Evropu. Natalie Nougayrèdová v něm tvrdí, že extremisté po celé Evropě hledí na Macronovy potíže s nadějí. Macron podle ní potřebuje podporu, ne nenávist a pohrdání. Z Macronových patálií totiž mají prý radost jak stoupenci Brexitu, tak italský ministr vnitra Matteo Salvini, nemluvě o „Putinově propagandě“.