„Abych pravdu řekl, mně se ten vývoj moc nelíbí a nemyslím jen současnou situaci. Půl roku se mluví o potřebě konsolidačního balíčku, teď se zase o tom bude dalšího půl roku mluvit a bůh ví, co bude schváleno,“ pochybuje o správném postupu koalice bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček. Připomíná, že mezi tím nám naskakují neskutečným způsobem dluhy. „Za poslední čtyři měsíce máme další díru ve státním rozpočtu ve výši 200 mld. korun, na konci roku to může být 400 mld. Když si vezmeme, že za každou miliardu budeme platit 50 milionů na úrocích, tak nám to dělá jen na úrocích dalších 20 mld. navíc dluhů. Vemte si, co by se za to mohlo postavit kilometrů dálnic, škol, nemocnic. My místo toho budeme další dlouhé měsíce o tom dennodenně do zblbnutí mluvit a mezitím budou naskakovat dluhy,“ dodal. 

Sám by si přál, aby si jak vládní, tak opoziční strany začaly vůbec uvědomovat situaci, ve které jsme a že nám teče do lodi. „Všichni k jednomu stolu a najít společné řešení, které je nutné prosadit v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Místo snahy získávat jeden nebo dva politické body. Naši zemi atmosféra sráží. Jen se obávám, že v naší kultuře tohle možné není,“ podotýká. 

Generální stávka? Odborům se nelze divit

Českomoravská konfederace odborových svazů v čele s Josefem Středulou v reakci na vládní konsolidační balíček hrozí generální stávkou. „Odborům nezbývá nic jiného, protože reforma je nespravedlivá a dopadá na obyčejné lidi, ať už pracují ve firmě nebo na vlastní živnosťák jezdí s dodávkou nebo dělají kadeřnici. Nejbohatších se to vůbec nedotkne a majetkových daní a vyšší progrese vůbec ne. Pak se nelze divit odborům, že začínají mluvit o generální stávce,“ popisuje.

Nemusíme se dívat do Francie, kde jsou stávky častou součástí vyjednávajícího procesu. V Německu hrozí aktuálně stávka na železnici a konat se s velkou pravděpodobností určitě bude. „Mimochodem, v Německu mají inflaci asi 7 až 8 procent, železničáři chtějí 13 procent, vláda nabízí deset. Nejde o takový propad jako u nás. V Německu se nad tím nikdo nepozastavuje. Na to si musíme zvyknout, že v tržním hospodářství zaměstnanci za sebou kapitál nemají a stávka je uznávána jako součást vyjednávacího procesu. Odbory se na stávku připravují, i uvnitř odborů vše probíhá demokratickou cestou,“ konstatuje.