Objekt, který spravuje Nadace Železná Opona, nebyl vybrán náhodou. Vždyť tady za studené války byly umístěny sovětské jaderné zbraně.

Na vlastní oči a uši

„V padesátých letech jsem nastoupil jako redaktor Mladé fronty a tam jsem 35 let pracoval,“ uvedl na úvod v podzemním bunkru-depotu Milan Syruček.

„Většinou jsem se zabýval mezinárodními vztahy a navštěvoval různé země a stýkal se s různými politiky. Pro úplnost musím dodat, že jsem se blíže seznámil s osmnácti politiky od Spojených států po Afriku a se sedmi jsem se poznal velmi blízko. Bylo mi jedno, jaký kdo má názor. Pro mne bylo důležité jako pro novináře nečíst jejich prohlášení a výroky, co kdysi vydávala četka, důležité bylo, abych to slyšel na vlastní uši. S Milošem Zemanem si tykáme a známe se řadu let, v 80 procentech se ale názorově rozcházíme. Ale to není podstatné, když je to hlava státu, musím se s ním stýkat.

Byl jsem na všech summitech Gorbačov a Reagan. Když jsem kdysi stál na takové akci, tak vedle stál vysoký mladík, který zvolal „táto, drž se!“. Já jsem požádal o jeho vizitku, a on to byl jeho syn. A byl tam akreditován za jeden známý americký časopis. Tak jsem se s ním sblížil a řekl jsem mu, aby mne představil svému otci. A tím jsme navázali úplně přirozený kontakt,“ podělil se s přítomnými bývalý excelentní novinář.

… až do Mali

„Také třeba s malijským prezidentem. To tehdy v Praze zmlátili malijské studenty. Byla z toho aféra a malijský prezident žádal náš stát, abychom se omluvili. Žádný diplomat, ani ministerstvo zahraničí nechtělo, říkali – to jsou studenti, ať si to vyřídí Svaz mládeže, jenže od nich také nikdo nechtěl se vyjádřit. A protože jsem mluvil francouzsky, tak mne do toho Mali poslali. Tak jsme se setkali – on byl vysoký dva metry, já 160 centimetrů – tak jsem ho požádal, abychom se posadili ke stolu. On s tím souhlasil a pak velice rychle naši omluvu přijal,“ vzpomínal dále Syruček.

„Měl zájem o naše zbraně, nakonec se to ale neuskutečnilo, protože o něco později se tam stal převrat a sesadili ho. Ale tak jsme se sblížili, že mi poskytl auto a poslal mě do města vzdáleného 500 kilometrů od Bamaka, na hranicích s Alžírskem. Seznámil jsem se tam s místním guvernérem, se kterým jsem si potykal. Nu a večer zatleskal a nastoupilo jeho pět manželek, a říká: „Milane, jsi můj přítel, vyber si jednu na noc...“  (Šum a smích zavládl mezi přítomnými.)

Být všude, mluvit se všemi

„Nic nebylo,“ konstatoval Milan Syruček. „A to neříkám kvůli zde přítomné mé manželce. Když jsem byl v Paříži, šel jsem do jednoho takového podniku a místní šéfová pro mě svolala všechny tamější prostitutky, abych si s nimi popovídal.“

„Třeba v osmašedesátém v Paříži, kdy se protestovalo a stávkovalo, tak tam stávkovalo taky 6000 francouzských prostitutek. A ta jedna mi říká: ‚Moje kočička je mezinárodní, ale srdce patří Francii.‘ Větší vlastenecké vyjádření jsem neslyšel...“ pronesl dojatě Syruček.

Zlikvidovat Lenina! A informace kolem berlínské zdi

„V archivech jsem třeba našel Masarykův příkaz účetnímu, aby vyplatil 200.000 rublů za to, aby se spáchal atentát na Lenina, protože ten byl největší překážkou založení československých legií v tehdejším Rusku,“ konstatoval autor literatury faktu.

„Už řadu let spolupracuji s americkým Národním bezpečnostním úřadem, který sdružuje přes 500 organizací a má za úkol hlídat to, aby vždy přesně skončilo utajení určitých dokumentů. V loňském roce mi přišlo 24.000 stránek materiálů, které odtajňovaly dokumenty amerických prezidentů k použití atomové bomby. První případ byl v roce 1948 při takzvané berlínské krizi, kdy západní spojenci zavedli západoněmeckou marku a Sověti vzápětí do tří dnů v Moskvě vytiskli východoněmecké marky. Byly obavy, aby Sověti neuchvátili celé Západní Německo.“ To byla první berlínská krize.

„Druhá byla v letech 1959 až 1961, kdy chtěli zabránit odchodu statisíců lidí z východní části Německa, když byly otevřené hranice. Já sám jsem bydlel ve východní části Berlína a do Západního Berlína jsem normálně chodil za svými služebními povinnostmi. Tak vyrostla berlínská zeď, která byla postavena za jednu noc. A tak se ze západní části pod ní budovaly tunely, aby mohli lidé z východní části utéci,“ zmínil dále Syruček.

Co NATO slíbilo a brzo zase zapomnělo

„Ten americký archiv, který má tolik stránek, obsahuje mnohé věci, které jsem nikdy nepoznal, takové zákulisí jednotlivých událostí – korejská válka, vietnamská válka, suezská krize. A další a další záležitosti. A teď čtete, kdo za tím stál. A těsně před uzávěrkou mé nové knihy mi přišly další materiály, které se týkaly roků 1990 a 1991, kdy všichni západní spojenci, američtí prezidenti, francouzský prezident, britská ministerská předsedkyně, všichni tehdy ujišťovali Gorbačova a Jelcina, když zanikal Sovětský svaz, že mohou klidně spát, že jaderné zbraně, které byly na Ukrajině – a Ukrajina tehdy byla třetí největší jadernou mocností – že se zavazují, že NATO se nehne ani o píď, ani o centimetr směrem na východ. Všichni dali tyto garance,“ seznámil přítomné Syruček.

„Což se samozřejmě splnilo,“ uvedl sarkasticky ředitel Muzea Václav Vítovec. Syruček na to: „Víte, jak to nakonec dopadlo. Tím absolutně nechci obhajovat Putinovu válku na Ukrajině, protože mám k Ukrajině velké vztahy, moje první manželka byla Ukrajinka, co mi zemřela. Pracoval jsem tam 12 let, uvedl jsem tam asi padesát našich firem, takže mám k této zemi vztah.“