„Nikdo nás například nenutil, abychom plivali po disidentech. Nebo abychom podepisovali nějaké anticharty. Nepatřili jsme komunistům, vydavatelem Svobodného slova byla socialistická strana, to nás částečně chránilo. Stejně ale byla každý týden na ÚV KSČ porada, odkud k nám pak zprostředkovaně chodily pokyny, co nesmíme. Třeba o kterých umělcích ze světa se nemá psát, protože například odsoudili sovětskou invazi,“ prozradila s odkazem na vpád sovětských tanků do Československa v roce 1968. Zákaz platíval do chvíle, než na něj zapomněli sami komunisté.

Tlak však cítila, když se podepisovala petice Několik vět.

„Ale třeba jeden mladý kolega z redakce mi to vysvětlil jasně – když se vám tady nelíbí, vypadněte odtud a nekazte nám budoucnost. Spolužák z fakulty, který tou dobou vedl komunistickou buňku v televizi, za námi chodil a nabádal nás, abychom mysleli na své děti. Podobně ‚přátelsky‘ varovali třeba kolegové z Rudého práva, se kterými jsme se setkávali na tiskových konferencích.“

Překvapilo ji, že v závěru 80. let měli strach projevit názor především nejmladší členové redakce, kteří si nechtěli zkazit kariéru. Projevilo se to třeba v lednu 1989 v průběhu Palachova týdne, kde proti lidem toužícím po svobodě stáli příslušníci bezpečnostních složek a neváhali neozbrojené občany bít. K těmto složkám tehdy patřil i dnešní komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, který později přiznal, že neváhal použít svůj obušek i proti ženám.

Novináři tehdy viděli, jak se zacházelo s lidmi toužícími po svobodě, sepsali protestní dopis a asi deset lidí z reakce se pod něj podepsalo. Mladí kolegové se prý podepsat zdráhali.

V neděli 19. listopadu 1989 už nezůstalo jen u dopisu. Redakce připravila pondělní vydání, v němž se snažila pravdivě popsat, co se dělo na Národní třídě v Praze 17. listopadu 1989. A lidé to uvítali. „Zítra zase pravdu,“ volali prý na novináře. Z okna redakce měla možnost vidět zaplněné Václavské náměstí. Bylo to už podruhé, co v redakci prožila zlomové chvíle. Poprvé však šlo o srpen 1968, takže podruhé všechno skončilo mnohem lépe.