Orgány naší nezávislé justice opět otevřely kauzu Čapí hnízdo, z čehož je nad slunce jasné, že parlamentní volby jsou už přede dveřmi. Také letos bude voličům a voličkám komplikovat výběr nepřehledné množství stran, straniček a hnutí, které se budou ucházet o jejich přízeň.

Každý si lehce spočítá, že zásadních témat rozhodně není v politice tolik, aby se jimi uživilo tolik uchazečů o dobře placené funkce a z nich plynoucí pocit vlastní výjimečnosti a osobní důležitosti. Vlastně je těch skutečně závažných témat stále méně.

Původně měly volby rozhodovat o tom, zda se na příští volební období dostane k moci pravice, anebo levice. Předpokládalo se přitom, že pravicové vlády budou hájit v prvé řadě zájmy podnikatelů a zámožnějších vrstev, zatímco vlády levicové se budou prát za potřeby zaměstnanců a zájmy těch chudších. Tyto rozdíly se smazávají spolu s tím, jak pravice zjišťuje, že ti skutečně mocní z nadnárodních kruhů si poradí docela dobře i bez ní, a jak se levice přesvědčuje o tom, že pro financování sociálního státu zbývá už jen jediný sponzor – ne zrovna zámožný zaměstnanec, tradiční volič levice. Ti nahoře si dokážou zařídit celoroční daňové prázdniny, ti úplně dole nemají z čeho platit.

Vynořila se sice témata nová, ta však nemají s levicovostí či pravicovostí mnoho společného. Uveďme jen tři z nich: vztah k Evropské unii, postoj k masové migraci či problém války a míru. Odpovědi na tyto otázky spolu úzce souvisejí. Stoupenci rozpuštění národních států v Evropské unii jsou zpravidla vstřícní vůči migraci a není jim proti mysli zavedení povinných kvót. Ve věci bezpečnosti se domnívají, že snem Ruska je obsadit minimálně střední Evropu, vytvořit v ní loutkové vlády (jako kdyby tam snad žádné neexistovaly) a přivlastnit si veškeré její nerostné bohatství tak, jak to dělají Američané na Ukrajině.

Opačný tábor by nejraději z Evropy i NATO vystoupil, i když dobře ví, že nás EU ani NATO po dobrém ani po zlém neopustí. Vůči migraci jsou skeptičtí a nedokážou pochopit, že v průměru nízce kvalifikovaní cizinci z chudších zemí pozvedají naši ekonomiku, zatímco my sami s tím máme problémy a bez nich bychom asi stagnovali. Podobně natvrdlí jsou voliči tohoto tábora v otázce války a míru. Nevěří, že jediná cesta, jak zajistit trvalý mír, vede přes zadlužování země kvůli nákupu předražené útočné techniky.

Tyto dva základní světonázorové tábory našich voličů nemají nic společného s dělením na pravici a levici. Na pravici najdeme i strany, jejichž politika likviduje podnikatele a beznadějně zadlužuje zemi, na levici najdeme strany, které žijí v iluzi, že někdo v Bruselu snad chce řešit naše skutečné problémy.

Čím nepřehlednější zástupy politických stran se budou ucházet o přízeň voličů, tím vyšší počet občanů zjistí, že si nemá mezi kým vybrat. Buďto k volbám nepůjdou, anebo odevzdají svůj hlas pověstnému menšímu zlu, o kterém po volbách opět zjistí, že zase tak malé vlastně vůbec nebylo.

Přitom by se vše vyřešilo, pokud by zase zasáhl nějaký Pavel Rychetský a stanovil, že do voleb půjdou jen dvě politické strany. Jedna se bude jmenovat „Za všechno může Babiš“. Bez problémů se v ní mohou propojit všechny strany současné vládní koalice, od nichž jsme se po více než tři roky stejně nic jiného nedozvěděli. Politický program ani vymýšlet nemusejí. S odvoláním na Babiše, který všechno zavinil, nás zbaví práva veta v EU, ještě více otevřou naši línou zemi pracovitým migrantům a ochotně vyšlou naše vojáky bojovat u Oděsy za Prahu.

Druhá politická strana by se mohla jmenovat „Fiala pokazí, na co sáhne“. Ani ona nemusí vymýšlet žádný program. Úplně jí postačí před volbami připomenout, co všechno kdy Fiala tvrdil, čím vším se chlubil, co lidem i firmám provedl, co jim nedal, co jim vzal a co z toho všeho náš přední světový lídr nikdy nepochopí.

Pokud by spolu soupeřily tyto dvě strany, nikdo by si ani nevšiml, že pravice i levice z naší politiky zmizely. Pravice proto, že ze svého původního programu nemůže prosadit nic, s čím nesouhlasí Brusel, který pravicový není. Levice proto, že tříšť rozhádaných hnutí a straniček zůstane pro Brusel neviditelná, i kdyby snad nějakým zázrakem levicová byla.

Opravdu hodně by se toho vyřešilo, pokud bychom měli jen dvě zmíněné strany. A všichni bychom si oddychli. Jestliže za polovinu věcí může Babiš a za druhou polovinu Fiala, pak my svobodní občané nemůžeme naštěstí vůbec za nic.

Psali jsme:

„Francie, tady je všechno možný. Už nevědí, jak se jí mají zbavit“. Znalci nad odsouzením Le Penové mluví o skandálu

Keller: O čem se jedná v přísném utajení. Babiš měl pravdu

Keller připravil test pro občany. Zjistíte, zda jste sv*ně

Pavel hraje na city, Foltýn na peněženku. Zmatení signalisté, říká Keller