Panuje ve společnosti takzvaná „blbá nálada?“

Rozhodně mezi lidmi je hrozně špatná nálada. Z covidu jdeme do energetické krize, do toho válka. Protože Kladno je poměrně blízko Prahy, tak se tu hodně řeší problematika ukrajinských Romů. Všichni mají obavy, aby nějakou neziskovku nenapadlo je dát do Kladna, protože tohle město je kousek od Prahy. A pak co lidem velice, velice vadí, a vím to, aniž bych se ptal, protože to z lidí doslova padá: V Berouně odmítli vzít děti z Karlštejna do druhého stupně základní školy a upřednostnili ukrajinské děti. Já samozřejmě jsem pro, aby tady ukrajinské děti chodily do školy, ale nemůžeme okolním obcím říci – víte, my vezmeme ukrajinské děti, za to nás ministr školství pochválí. A vaše děti? Tak si tam udělejte nějakou pastoušku nebo vyšší jednotřídku. Podobný problém je i tady v Kladně. Je mi jasné, že Ukrajinci potřebují bydlet, ale co prosáklo na veřejnost, město najednou sehnalo sto bytů pro umístění ukrajinských lidí. To do té doby tyhle byty byly prázdné? To mělo Kladno sto bytů prázdných? Nebo padesát a co s tou další padesátkou, tam pěstovali křečky?

Jak jste hovořil o Karlštejně, tak obdobně jsou postiženy další malé obce v okolí Berouna…

Ten Karlštejn je špička ledovce! Těch obcí je řada.

Když se budeme bavit konkrétně o Berounu. Má nějakou spádovost. Kdysi dávno, když jsme měli ještě solidně vybudované školství, tak byly spádové obce a města a měly povinnost ty starší děti brát. A to není jen pouhá zodpovědnost starosty, to je problém státu. Protože stát, a bylo to už za doby Rakouska-Uherska, vyžaduje, že školní docházka je povinná. Jestli někomu dávám nějakou povinnost, tak mu na ni musím přece vytvořit podmínky. Kdo bude zavřený, když děti nebudou chodit do školy? Rodiče, starosta, primátor Berouna?

Tak se podívejte, úplně polopaticky, když budu v roli imaginárního rodiče, který bydlí na Karlštejně. Bydlel tu děda, táta. Nebýt hradu, tak Karlštejn je vesnička na zavezení hnojem. Sice pěkná, ale kromě hradu ničím výrazná a výjimečná. Narodily se tu děti, které se rodiče nějak snažili vychovávat, ale když skončila pátá třída, je zapotřebí jít dál. Celý život ti lidé platili daně. Neřešme, kterému řízení. Do dneška ten táta maká, platí daně, a tak stát musí říci – podívejte, pane primátore Berouna, ty děti prostě vezmete a my vám tady něco postavíme. Anebo je prostě neberte, my jim napíšeme, že z rozhodnutí státu mají vysokou školu, že to jsou všechno inženýři a mohou se poflakovat po Karlštejně. Mohou dělat průvodce. Sice neznají jazyky, ale to je jedno, tak to budou mít napsané na tabulkách…

A k těm ukrajinským Romům, nebojí se jich i samotní kladenští Romové?

No bojí! A sami je tu nechtějí! Kladno je prostě takové samo pro sebe. S řadou z nich udržuji takové oboustranně prospěšné vztahy. Oni je tu prostě nechtějí. Oni o nich ani neřeknou, že jsou Romové. Ti z Ukrajiny jsou cikáni. Místní rozčiluje, že neumí ani romsky. Někteří umí maďarsky, jiní ukrajinsky, ale většina z nich ani to ne. Co s nimi budeme dělat?

U vás jsou ale i jiní sociálně slabí, kteří se stydí, že nemají počítač, neumí mailovat.

Oni internet prostě nemají! Jsou, jak se dnes říká, počítačově negramotní. Oni nejsou negramotní, protože by se odmítali učit. V době, kdy přišly počítače, tak už tito lidé měli nějaký věk a neměli nikoho, kdo je to naučí. Ne že by odmítali komunikovat s úřadem přes internet.

V Kladně je stále více vidět, jak se zvětšuje skupina takzvaných polodomovců, lidí, kteří neumějí dosáhnout na sociální systém. Nejsou špinaví, nejsou nevzdělaní, ale mail a internet jim nic neříkají. Stydí se jít za otrávenou úřednicí a přiznat se. A bohužel, na úřadech se stalo běžnou prací odpovídat stylem informace nepodáváme. Anebo v lepším případě – pošlete mail. Je to prostě začarovaný kruh.

Co má dělat chudák babička, která bydlí sama a má odpovědět slečně úřednici? Má si kupovat počítač? Neřešme to, kolik ten přístroj stojí. On jí prostě je absolutně na kočku.