Bez servítků začíná hodnocení pondělního komentáře Martina Fendrycha na Aktuálně, prvního ze tří mediálních počinů týdne, které se vešly do pravidelného přehledu. „Je to nejodpornější pistolnická žurnalistika, jakou jsem za hodně dlouhé měsíce četl. Nějak podobně se psávalo v takových časopisech jako Vlajka nebo Árijský boj o Židech. Způsob, jakým Fendrych cupuje a nálepkuje jednotlivé osobnosti, které se mu nelíbí, je naprosto neúnosný a za všemi možnými hranami představitelné profesionální etiky. Začnu tím, že podle něj je Svaz českých bojovníků za svobodu postbolševickou partou a název je údajně pravým opakem jeho poslání. Z jeho tvrzení plyne, že Svaz českých bojovníků za svobodu je proti svobodám a zřejmě tedy bojuje za totalitu. To se z jeho slov dá explicitně usoudit. Fendrych na něj útočí v souvislosti s vystoupením exprezidenta Václava Klause v Míčovně Pražského hradu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V něm Martin Fendrych objevil, že „Klaus veřejně zas jednou mohl šířit nacionalistickou propagandu, nenávist k Evropské unii a Západu, de facto tedy udělat velmi silnou kremelskou agitku“. „To je velmi podivuhodné, asi jsme každý slyšel nebo četl jiný projev Václava Klause. Já si neuvědomuji, že by exprezident agitoval pro Kreml nebo vyjadřoval nacionalismus a nenávist. Naopak nenávist teče z každého druhého slova Fendrychova komentáře, a to už dlouhodobě. Na to je skutečně velmistr, jak si nevybírat výrazy a jak explicitně urážet každého, kdo se mu namane. Pak se zaobírá úvahou o možné kandidatuře Václava Klause staršího na příštího prezidenta republiky, což doprovází slovy: ‚Místo nemocného praještěra české politiky chtěli praještěra číslo dvě, který ovšem není zdevastován alkoholem‘. Nad těmito výrazy už ani nekroutím hlavou,“ přiznává mediální analytik.

O rozklad demokracie se starají Fendrych a spol.

K praještěrům se vrací ještě jednou a píše, že „lidé mají dost možná plné zuby praještěrů s vyceněnými krvavými zuby“. „To mi připomíná bolševické agitátory v Rudém právu, kde od 50. do 80. let líčili odporné západní buržousty většinou v karikaturách, kde si připalovali tlusté doutníky balíčkem dolarů, případně jim tekla krev z rukou nebo ze zubů. Tam se asi Fendrych učil novinařině před tím, než byl náměstkem ministra vnitra Rumla. Od něj zřejmě pochytil mnoho intelektuálních podnětů pro svoji dnešní práci. Ve svém textu nabírá na vidle i novináře z jiných než jeho kruhů, zejména ho trápí tzv. dezinformační servery a ‚třeba Rusové, kteří je často krmí‘, jež nebude moci příští prezident ‚využívat pro své cíle, tedy pro rozklad české demokracie‘. Nu, nevím, kdo rozkládá českou demokracii. Určitě ne tzv. dezinformační servery, nevím, čím by se zasazovaly o rozklad české demokracie. Mám pocit, že demokracie tu už dávno neexistuje, protože lidé jako Fendrych nepřipustí diskusi,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Lidé jako tento komentátor Aktuálně totiž nepřipustí jakoukoli vzájemnou, svobodnou, otevřenou, argumentovanou komunikaci, protože to je pracné. „Pro ně je mnohem snazší udržovat si elitní postavení a jakýsi monopol na veřejné prohlášení a působení a nepustit tam nikoho, kdo má jenom trošku jiný názor. To není demokracie. Demokracie je diskuse a ta tady z viny Fendrychů a spol. v podstatě neexistuje. Pak mě rozesmál, když píše o konci praještěrů s krvavými zuby a zmiňuje se jako o možném příštím prezidentovi o generálu Petru Pavlovi a píše: ‚Za minulého režimu byl členem KSČ. Výhrada v Česku po 32 letech od revoluce až komická‘. Nu, nevím, jestli komická připadá i Fendrychovým názorovým souputníkům, jako je bývalý senátor Štětina, který se léta po svém angažmá v komunistické straně stal velkým antikomunistou a likvidátorem všeho, co mu jenom trošku připomínalo komunismus, kromě sebe samozřejmě,“ poukazuje mediální odborník.

Generál Pavel na Hrad, a to s podporou Milionu chvilek

Z podkladů, které má o hráči na obě strany Petru Pavlovi nastudované, ví, že generál nejenom že byl členem KSČ, ale byl jejím velmi agilním členem. „Byl nositelem několika kádrových pochval, členem se stal ve velmi útlém věku, získal vyznamenání v řadách Československé lidové armády a počítalo se s ním jako s kádrovou rezervou. To nebyl běžný řadový člen KSČ jako nějaký montér ve fabrice nebo jezedák, kteří ovšem byli užiteční tím, že pracovali rukama nebo hlavou, což se v naší armádě před rokem 1989 nenosilo, jak víme. Aspoň my, co jsme tím peklem, byť jenom nakrátko, prošli, víme, že členství v komunistické straně tam znamenalo něco jiného kariérně i jinak než kdekoli jinde. A to říkám jako nekomunista, samozřejmě. A poslední úsměv ve mně vyvolala Fendrychova zmínka, že budoucí prezident, třeba Pavel, by měl mít podporu občanské společnosti. A uvádí Milion chvilek pro demokracii. Jestli se odvolává na Milion chvilek jako na zástupce občanské společnosti, tak to je vedle jak ta jedle,“ myslí si Petr Žantovský.