Klaus se mimo jiné v rozhovoru zamýšlí nad absencí výrazných osobností v politickém prostředí. Režiséra zajímá, zda to není také důsledek neexistence hodnot a zavrhnutí našich židovsko-křesťanských kořenů. Podle něj totiž v těchto tradicích byla úcta ke stáři a k moudrosti.

S tím Václav Klaus do jisté míry souhlasí. „To určitě ano, ale ztráta téhle duchovní stránky věci je něco, co je charakteristickým rysem společnosti Západu. To zde probíhalo už desetiletí, ne-li staletí, a kulminovalo v  šedesátých letech, kdy došlo k základnímu ataku. Já předtím hovořil o respektu a vy jste použil podobné slovo: úcta. Úcta k něčemu a k někomu, to vyvanulo. O to se všichni revolucionáři šedesátých let postarali. Tihle flowers children a Rudi Dutschkeové…“ uvedl exprezident a v rozhovoru se posunuli dál. Podle Stracha to totiž jde ruku v ruce s útokem na rodinu, kde už není maminka a tatínek, ale rodič jedna a rodič dva. Klaus se vůbec neodvažuje předvídat, kam až situace může dojít.

V tomto kontextu ale připomíná své velmi vyhraněné názory. „Můj boj s genderismem a s feminismem a s podobnými -ismy je všeobecně známý. Jestli teď někdo najednou vede boj proti genderismu, proti sňatkům – jak se to řekne? – sňatkům stejného pohlaví, tak musím připomenout, že tenhle boj jsem já velmi silně zdvihnul jako prezident republiky svým vetem zákona o registrovaném partnerství. Všichni mně říkali, že je to maličkost. A já jsem říkal – ne, to je začátek protržení přehrady,“ připomíná svůj tehdejší postoj. A vyjadřuje jistou lítost nad tím, že v té době byl v boji o registrované partnerství naprosto osamocen. Narážel tak na církve, které měly, podle jeho slov, bojovat s ním.

„Nikdy nezapomenu, jak jsem měl v době toho vášnivého boje o zákon o registrovaném partnerství na Pražském hradě návštěvu polského prezidenta. Pozval jsem i několik biskupů. A oni mně potichu, aby nebyli slyšet, říkali: Pane prezidente, my jsme vám nesmírně vděčni a děkujeme za to, co děláte v této věci. A jak mě znáte, tak já na ně: Ale pánové, já myslím, že to byste měli dělat hlavně vy,“ vzpomíná Klaus. Strach mu ale jedním dechem připomíná, že v posledních letech to ale vypadá, že je spíše na straně církve, i přesto, že v minulosti o nich mluvil jako o „zahrádkářích“.

Exprezident se to snaží vysvětlit.  Podle něj v době restitucí bylo jednoduché pravidlo rozhodování, a to fakt, jestli jde o restituce fyzických, nebo právnických osob. „Tak to bylo tehdy právníky zformulováno. Já jsem v té vášnivé diskusi tehdejší doby toto jako ‚rule of thumb‘, jako jednoduché pravidlo, přijal. A v tomto smyslu pro mě církev nebyla fyzická osoba. Byla to osoba právnická. Je-li to dodnes karikováno tak, že jsem porovnával církev se zahrádkáři…“ uzavřel Klaus.