Z textu následně vyplývá, že Illarionov radil prezidentu Putinovi v letech 2000-2005, a to s ekonomikou. Nyní působí jako analytik v americkém Cato Institute. V úvodu svého textu analytik ocenil Klausovy nezpochybnitelné zásluhy o Českou republiku. Pojetí dění na Ukrajině, které s kolegy z Institutu Václava Klause prezentuje, je však prý hluboce zavádějící. A je podle něj o to nepochopitelnější, že Češi sami mají zkušenost s vojenskou okupací cizí mocností.

Připomíná například Klausův veřejně prezentovaný názor, že Rusko bylo v podstatě přinuceno k anexi Krymu, kde proběhlo legitimní referendum, ve kterém obyvatelé vyjádřili své obavy z dění na Ukrajině. Illarionov namítá, že tuto interpretaci popírá již samotná časová souslednost událostí na Krymu, kde ruská kampaň začala ještě před odchodem prezidenta Janukovyče. Dokazuje to tím, že první dohoda mezi Janukovyčem a opozicí, která předcházela jeho útěku, byla uzavřena 21. února, a Rusové sami oficiálně uvádějí, že operace „navrácení“ Krymu začala již o den dříve.

Illarionov také uvádí, že existují „indicie“ o účasti ruských bezpečnostních složek na snajperských útocích na kyjevském Majdanu. Jako zdroj přitom cituje šéfa Bezpečnostní služby Ukrajiny. Následně zpochybňuje, že by odtržení Krymu od Ukrajiny bylo vůlí místních obyvatel. Vysvětluje to tak, že připojení k Rusku tam nikdy nebylo „politickým tématem“ a v průzkumech se pro něj vyslovovalo 23-41 procent místních obyvatel. Následně krymské referendum překřtil na „okupendum“ a vyjádřil názor, který prý zastávají i ruské orgány, že se jej reálně zúčastnilo maximálně třicet procent místních.

Polemizuje i s Klausovou interpretací dění na kyjevském Majdanu. Klaus uvedl, že demonstranti se v určité fázi protestů zradikalizovali, ačkoliv vláda nepodnikala protiakce a ustupovala, kde to jen šlo. Illarionov však namítá, že násilný zásah proti pokojné demonstraci stál u samotného začátku majdanského hnutí 30. listopadu 2013. Janukovyčova vláda pak prý násilně zasahovala opakovaně a nakonec rozpoutala i krvavé události v únoru, byť i analytik připouští jistý podíl „okrajových skupin“ majdanské koalice.

Představa, že by desetitisíce odhodlaných Ukrajinců, kteří do sebe nechali střílet, byli „organizovaní ze Západu“, jak Klausův institut také uvedl, je podle ruského analytika fantasmagorická. Je podle něj jednoznačně zdokumentováno, že situace na Ukrajině vznikla dlouhodobým systematickým vměšováním Moskvy do dění v zemi. Toto vměšování mělo například podobu nátlaku v dodavatelsko-odběratelských vztazích, či v obchodních blokádách.

Rusko si podle Putinova exporadce stále myslí, že existuje cosi jako „ruský svět“, ve kterém může zasahovat do suverenity cizích zemí. V případě Bělorusů a Ukrajinců je to prý navíc posíleno přesvědčením, že vůbec nejsou samostatnými národy, ale pouhými „subetniky“ národa ruského. Proto se prý dlouhodobě tak angažuje v likvidaci státu Ukrajina, který považuje za historický omyl.