Josef Mrázek píše, že už v roce 1990 mělo Česko slabé vazby se západní Evropou. Přirozenou reakcí měla být orientace na domácí trh a udržení hospodářské soběstačnosti, ale místo toho prý byla vychvalována proexportní orientace a úplná otevřenost ekonomiky. Tím jsme se ale podle přispěvatele Britských listů vydali na cestu obvyklou u kolonií, kde slabá ekonomika musí strpět rozdíl mezi směnným kurzem své měny a kurzem parity kupní síly a vyrovnávat bilanci zahraničního obchodu tím, že lacino vyváží větší hodnoty, než draho dováží.
V našem případě šlo podle Mrázka o nemožnost uplatnit neupravenou produkci na západních trzích. Tím že byl zaveden přehnaně nevýhodný směnný kurz a nebyl dostatečně korigován, byly prý následky ještě horší. Tím, že koruna byla podhodnocena, otevřel se pro zahraničí prostor zmocňovat se pod cenou našeho majetku.
Je trapné označovat takové lidi za ekonomy
V roce 1996 byl tento katastrofální vývoj v plném proudu, píše Mrázek. "Kromě ztráty národního majetku skoro bez náhrady jsme během třiaadvaceti let odevzdali do ciziny jen tak navíc zhruba ještě jednu tak velkou hodnotu, jakou měl dovoz za tu dobu. V součtu obou případů šlo o objemy v řádu tisíců miliard korun, o dosud přesně nevyčíslený mnohonásobek ročního rozpočtu celé republiky. Toto je, spolu s rezignací na hospodářskou soběstačnost, příčina, proč naše republika stále zaostává za vyspělými evropskými státy," píše autor.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr