Zatímco v některých zemích se rozčilujeme nad každým rozsudkem smrti, v Egyptě nám 529 současně uložených špagátů stojí jen za krátkou zprávu. Podle Klause to může být výraz špatného svědomí lidí, kteří nadšeně podporovali arabské jaro, aniž by jim došlo, že tím byla narušena desetiletí se utvářející rovnováha v arabském světě.

Obdobně nezúčastněně se podle Klause tváříme nad neuvěřitelnými výroky ministryně spravedlnosti Válkové o protektorátu. Několik politiků sice protestovalo, ale jinak se nic neděje, ačkoliv v jiné zemi by takový politik skončil. U nás to vypadá, že někteří lidé mohou všechno.

Na celé kauze ale Klause zaujal jeden zajímavý detail. „Ukázalo se, že paní Válková bydlí v bavorském Pasově, nikoliv v České republice, ač je její ministryní,“ připomíná Klaus. Neuvěřitelný výrok o míře viny Němců za protektorátu může podle Klause souviset s tím, že ministryně žije v prostředí, kde je otázka viny Německa a následného odsunu vnímána odlišně než u nás.

CELÝ TEXT SI PŘEČTĚTE ZDE.

„Stejnou zkušenost jsme měli s panem Schwarzenbergem, bydlícím ve Vídni, a já musím sebekriticky říci i s panem Grušou, bydlícím v Bonnu,“ píše Klaus s tím, že jmenování tohoto pána ministrem školství ve své druhé vládě si vyčítá dodnes.

Ministryni Válkovou také Klaus varuje, že nešťastné výroky politikům nebývají promíjeny, a jako příklad uvádí bývalou ukrajinskou premiérku Juliji Tymošenkovou. Ta zaujala celý svět v soukromém telefonátu vyjádřeným názorem, že je třeba „se zbraní v ruce bít do těch zatracených Rusáků, včetně jejich vůdce“. Tento výrok, byť pronesený v soukromí, je podle Klause natolik přes čáru, že je dnes zpětně rád, že s ní jako prezident odmítal jednat a viděl se s ní pouze jednou v životě, na pohřbu polského prezidenta Kaczynského.