Jakl se domnívá, že z hlediska žánru a obsahu Zeman nenavazuje ani na Masaryka, ani na Beneše, ani na nikoho ze svých předchůdců. Nikdo před ním totiž prý něco takového, jako Miloš Zeman 26. prosince, zplodit nedokázal.

„Na jakou tradici Zeman navazuje, když vlastně zcela zrušil skutečný projev hlavy státu o naší zemi, o společnosti, o době, o směru, kudy jít? Na jakou tradici navázal, když vážný projev nahradil pouhým nezávazným pozdravem plným sebechvály?“ přemítá Jakl.

Celá glosa ZDE

Srovnání podle něj snese jediný projev - a to ten Zemanův z 28. října, kdy poselství k výročí republiky prezident nahradil obhajobou svého rozhodnutí o medailích. Zatímco pro předchozí prezidenty byly novoroční projevy vždy závazkem vůči veřejnosti, Zeman prý národ odbyl bezduchým povídáním.

Podle Jakla to zcela odpovídá Zemanovu přístupu k prezidentskému úřadu, při kterém se státnickým povinnostem cíleně vyhýbá. „Činnost vlastního úřadu ho nezajímá, profesury hodil na ministra, milosti protiústavně také na ministra, povídačky o sledování legislativního procesu zůstaly u ledu, sliby o návštěvách vlády také,“ připomíná Jakl. Odfláknutým projevem podle něj Zeman své dílo ignorance korunoval.

„Jestli se prezident Zeman necítil na živý projev po Silvestru, mohl ho po Havlově a Husákově vzoru předtočit a nastříhat. Ale neměl se tomuto úkolu vyhnout,“ uzavřel někdejší spolupracovník prezidenta Klause.