Julio Cortázar se narodil v Bruselu argentinským rodičům, se kterými se v roce 1919 vrátil zpátky do Argentiny. Studoval v Buenos Aires a po studiích působil jako učitel na argentinském venkově. V roce 1938 vydal první knihu, sbírku sonetů Presencia (Přítomnost) pod pseudonymem Julio Denis. Všechna další díla, pod která je podepsán, už psal pod svým vlastním jménem, a to až do smrti 12. února 1984 v Paříži. Sedmdesátky se nedožil.
Román "Nebe, peklo, ráj" z roku 1963 se stal kultovní knihou a jedním z nejvýznamnějších literárních experimentů 20. století. Zachycuje osudy rozkolísaného a cynického hrdiny Horacia Oliveiry, jenž v Paříži a v Buenos Aires prochází strhujícím vývojem – jeho hledání autenticity a smyslu bytí se zrcadlí v úvahách autorova alter ega Morelliho o poslání literatury a možnostech uměleckého zobrazení světa.
Tyto jasné linie knihy jsou prokládány aforismy, novinovými výstřižky, výpisky z četby, esejistickými zamyšleními, ale i popisy milostného vytržení či chladně racionálními analýzami dění. Cortázar ve svém mistrovském díle hledá průsečík fantazie a reality; most do světa, kde všednost získává fantastické obrysy. Nebe, peklo, ráj je příběhem nenaplněné lásky, autor si zároveň pohrává s tvarem běžného románu a vytváří z něj skládačku, jíž evokuje roztříštěnost moderního světa, v němž hraje hlavní roli náhoda.
Obálka k aktuálnímu vydání
Řada čtenářů si na obrovské knize vylámala zuby. Snažila se hledat pevnou dějovou linku, to ovšem až na výjimky (jako třeba smrt dítěte či milostné vztahy) dělat nelze. Samotný autor si je vědom svého díla a přesahu a hned v úvodu nabízí jistou alternativu: dává rady, které kapitoly se mají číst jako první. To je samozřejmě hra, jelikož tento román lze připodobnit k životnímu dění, stejně tak i marasmu, skepticismu a ustavičnému hledání.
Jak ostatně ve vynikajícím doslovu přibližuje Hedvika Vydrová, docentka v oboru španělská a hispanoamerická literatura, „autor zpochybňuje zavedené formy, uvádí do pohybu ustrnulé postupy, narušuje logické řetězce a zabíjí jazyková klišé, aby se pokusil z vzniklého ne-řádu vykřesat novou formuli světa a života, jako když jasnozřivé oko zahlédne v kaleidoskopu velkou pestrobarevnou růži a pochopí ji jakožto obraz, jako imago mundi."
Zásadní román vydává nakladatelství Dokořán v již zmíněném perfektním překladu Vladimíra Medka.
Důležité je také zachování grafické podoby, kterou nabídnul již v roce 1972 ODEON a až po revoluci (bez cenzurních zásahů) Mladá fronta. Nakladatelství Dokořán vybralo motiv dětské hry rayuela, po níž je kniha pojmenována. Poutavou obálku pak nakladatel svěřil Michalovi Puhačovi. Ten mimo jiné vytvořil obálku spolu s ilustracemi k oceňované knize "Hlava mého otce" Jeleny Bočorišviliové.
Za recenzní výtisk redakce děkuje.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový