Právě zdůvodnění amnestie mohlo vyvrátit spekulace, že za jejím vyhlášením stály zájmy těch, kterých se nakonec opravdu týkala. Němeček je přesvědčen, že k tak významnému právnímu aktu musí existovat nějaké podklady, jenže realita je jiná. Právník tedy alespoň chtěl, aby amnestii zdůvodnili sami její tvůrci, ale ani to se nestane, díky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Němeček žádal, aby ve věci amnestie poskytli svědeckou výpověď Václav Klaus, stávající kancléř prezidenta Zemana Vratislav Mynář, Ladislav Jakl, či právník Zdeněk Koudelka, jenž měl být jedním z lidí, kteří se na amnestii podíleli. Soud však tuto žádost smetl ze stolu jako nadbytečnou.

Právní bitva o vysvětlení tím končí, alespoň pro Němečka, který už celé věci nechce věnovat čas ani peníze. Mohl by se sice obrátit na Ústavní soud, ale ten už v roce 2013 konstatoval, že se amnestií zabývat nebude, protože se vymyká klasickému právnímu chápání spravedlnosti. Pracuje s pojmy jako je odpuštění, zapomenutí či milosrdenství a ty lze jen těžko zkoumat ze soudního hlediska. Takže se Němeček na Ústavní soud neobrátí a za vším udělá tečku. Konec zkoumání.