Za to všechno si podle komentátora může prezident Zeman z velké části sám. „Jeho životní projekt s Čínou zkolaboval. Zároveň se mu nedaří prosadit ruský Rosatom jako strategického partnera při dostavbách českých jaderných elektráren, a tak alespoň torpéduje šéfa české tajné služby Koudelku,“ zmiňuje Pečinka.

„Vnitropoliticky Miloš Zeman ví, že jeho vliv a moc stojí a padá s Andrejem Babišem, který je rovněž za vrcholem,“ pokračuje a poznamenává, že není moc variant, jak by to pro oba po příštích sněmovních volbách v říjnu 2021 mohlo dobře dopadnout. „Prezident dobře ví, že pokud bude premiérem někdo jiný než Babiš, ztratí většinu mocenských privilegií a může skončit jako zapomenutý muž v Lánech,“ dodává.

Zemanovo novoroční poselství se tak odehrávalo v duchu jeho příští politiky. „Úplně absurdně kritizoval českou opozici za její kritičnost k vládě. Naše opozice byla ve srovnání s okolními zeměmi velmi umírněná,“ píše Pečinka.

Kdyby byl sám Miloš Zeman vůdcem opozice, házel by podle Pečinky vládě sám klacky pod nohy. „Inicioval by podle něj mimořádné schůze Parlamentu, torpédoval jakékoli návrhy, blokoval rozpočet. Prostě dělal by všechno, aby vládu utopil,“ připomněl, že tak činil například ve svém opozičním období (1992–1998) nebo jako prezident vůči vládě Petra Nečase. 

Útoky na mediální zástupce si vysvětluje tím, že je Zeman bere příliš osobně. „Na hodnocení novinářů z vydavatelství Economia patřícího Zdeňku Bakalovi jsou vidět dvě věci. Jednak Zeman všechny problémy vnímá příliš osobně a takto na ně i reaguje. Je to hodně neprezidentské. Současně nechce vidět, že skutečná bída českých i globálních médií se odehrává na jiných osách,“ glosuje Pečinka prezidentovo vánoční poselství.

Závěrem projev zhodnocuje jako nedůstojný a bez poselství. „V jeho projevu bylo zase patrné jedno: od dob Miroslava Šloufa není nikdo, kdo by mu dělal kvalifikované podklady pro jeho projevy. Jeho současná dvojice poradců, označovaná slovy ‚pumpař‘ a ‚vlekař‘, mu není schopná zajistit kvalifikovaný analytický servis důstojný hlavy státu. A tak prezident improvizuje a improvizuje a maximálně si vybavuje hlášky načtené ve svém mládí (viz Rozmarné léto). Někdy je to vtipné, ale není to prezidentské a už vůbec v tom není žádné poselství,“ dodává komentátor.