„A vůbec nejzajímavější na blížících se podzimních volbách je to, že je patrně vůbec nikdo nehodlá vyhrát, respektive, že všichni už tak nějak dopředu počítají s porážkou nebo pro ni dělají, co mohou,“ všímá si komentátor Hospodářských novin.

Nejzřetelněji je to podle něho vidět v Praze, která je údajně naším největším a nejbohatším městem. Tudíž by se dalo čekat, že se politické strany „poperou“ o její nadvládu. Podle mínění Jindřicha Šídla ale chyba lávky. Politické strany na levici i pravici se prý chovají, jako by jim o vítězství ani nešlo. Důkazem budiž personální obsazování kandidátek.

„TOP 09 dokazuje, že už je skutečně tradiční dospělou stranou, která vyrostla ze svých dětských nemocí, a projevuje to především nesmiřitelnou nenávistí mezi dvěma hlavními personami pražské organizace, Tomášem Hudečkem a Jiřím Vávrou, nejspíš, aby si volič včas vzpomněl na Zdeňka Tůmu, který si bral Prahu na triko v roce 2010,“ analyzuje dění ve straně Karla Schwarzenberga. Lídryni pražské kandidátky hnutí ANO Adrianě Krnáčové by se zase mohlo lehko stát, že se srazí s realitou.

Problémy s výběrem kandidátů mají podle Šídla i lidovci, zelení a Starostové, kteří v komunálních volbách představí společnou kandidátku. Ta by prý pro leckoho mohla být zajímavou alternativou, nebýt faktu, „že úplně přesně netušíte, co si z pytlíku bonbonů vytáhnete: lidoveckého učitele Jana Čižinského, který porazil v Praze 7 místní mašinerii ODS-ČSSD v souboji o novou radnici, nebo Matěje Stropnického z levého křídla Strany zelených"? 

ODS o výhře raději nemluví

Dřívější vládce Prahy – Občanská demokratická strana – pak podle komentátora o výhře raději ani nahlas nemluví. „A sociální demokraté (vzpomenete si ještě někdo, jak se jmenoval jejich lídr v roce 2010? Ano, Jiří Dienstbier) se drží zlatého stranického pravidla, že nikdy nemohou postavit do čela kandidátky stejnou postavu jako v minulých volbách a schovat za ni staré matadory - tentokrát to tedy zkoušejí s ředitelem motolské nemocnice Miloslavem Ludvíkem,“ vysvětluje postoj vládní strany. Hnutí typu Pro Prahu lze pak dle Šídla doporučit s klidným svědomím těm, kterým jsou výsledky a důsledky voleb úplně jedno.

„Tahle nabídka je výmluvnou ukázkou dnešního „přechodného" období celé české politiky, zahájeného právě před čtyřmi lety ve sněmovních a komunálních volbách. Staré jistoty padly. Naštěstí. Co ale může přijít po nich, zatím nikdo moc netuší. Hůř už bylo, jen to bohužel chvílemi vypadá, že líp už taky,“ uzavírá Šídlo svůj komentář.