Fendrych se domnívá, že fenoménem letošního roku by mohlo být státní navádění k masivnímu udávání, státní usnadňování občanského práskání. „Rozjelo se to ve velkém, když vláda zavedla elektronickou evidenci tržeb (EET). Novinku Andreje Babiše. Šel tak daleko, že na stránkách daňového portálu elektronické služby Finanční správy ČR zřídil snadný bonzovací mechanismus. Stačí vyplnit formulář ‚nahlášení nevydané účtenky‘. Ten pak anonymní osoba odešle a finančáci si s ním už poradí. Během několika prvních dní se objevily stovky udání,“ zmiňuje Fendrych. Účtenkovou loterii pak nazývá jako nevědomý, cudný bonz, kdy ochotný zasilatel bude moci dokonce vyhrát auto. Finance totiž tímto prostřednictvím získají kontrolu, zda někdo nevydal falešnou účtenku. 

„Ten někdo ovšem nemusí být majitel restaurace, firmy (v brzku půjde i o další druhy podnikání), může to být obsluha a majitel o tom nebude vědět. Postih? Až půl milionu korun za neodeslání zprávy o jednotlivém nákupu, až půl milionu za nevydanou účtenku, až půl milionu za komplikování či maření EET, případně zavření provozovny. Brutální, pro někoho až likvidační postihy,“ konstatuje Fendrych. 

Část občanů podle něj míní, že je to správné, neboť každý má platit daně. „Krátit stát na dani je krádež, hanebnost, jež poškozuje každého z nás. Vzniká nerovná soutěž; jedni platí, druzí ne. To není fér. Proč tedy nenahlásit, že mi nevydali účtenku? Není to snad přímo moje občanská povinnost? Není to snad dobře? Nemá Babiš v tomto úplnou pravdu?“ ptá se Fendrych a hned si odpovídá: Není to dobře a Babiš nemá pravdu. 

„Jedna věc je výběr daní a povinnost je platit, druhá pak společenská či občanská soudržnost. Společnost jako vzájemnost, důvěra, společně sdílená cesta. Všecko, co lidi staví proti sobě, je riskantní. Stát to nemá podporovat,“ zdůvodňuje.

• Původní text ZDE

Dále zmiňuje, že Babiš de facto elektronickou evidencí tržeb zavelel k útoku proti hostinským. „Kdekdo začal vykládat, jak právě jeho okradli a že hospodští jsou ti hlavní lupiči. Leckdo se snadno nakazí, já jsem ten slušný, kdežto támhleten, to je bídák na druhou. My a oni. Po hospodských přijdou kadeřnice, opraváři televizí a kotlů, instalatéři, automechanici, kominíci, káceči stromů, štípači dříví atd. atd. Práskací zábavu rozjíždí stát, který podle kvalifikovaných odhadů prošustroval biliony (tisíce miliard) korun a prakticky nikomu se nic nestalo. Tohle zavádí ministr, který na Čapí hnízdo šikovně vyfasoval od EU a Česka 50 milionů, které by bez finty a převodu z Agrofertu na děti nikdy nedostal. Poté, co je inkasoval, hnízdo vrátil pěkně do holdingu,“ všímá si Fendrych a vnímá, že pojem občanská společnost dostává zvrhlý nádech.

Závěrem se pak Fendrych rozepisuje, jak by se měl člověk zachovat, nedostane-li účtenku. „Měl by si ji, pokud ji chce, vyžádat. Trvat na tom. To je občanské. A kdyby mu přesto nevyhověli, ať třeba zavolá policii. Bude tam stát, osobně to oznámí. Frajer. Ne že si doma kecne anonymně k počítači a prásk. Občanská společnost je taková, kde já beru věci do rukou a já je řeším. Ne že je napráskám jako bezejmenný stín, který klidně může lhát a úmyslně škodit,“ zmiňuje a bere si dokonce na pomoc Bibli, v níž najdeme moment, kdy zákoníci žalují Ježíšovi na ženu, jež byla přistižena jako cizoložnice. „Ježíš si kreslí do písku. Oni na něj naléhají, přičemž trestem za cizoložství je smrt ukamenováním. Když ji vytrvale udávají, řekne: ‚Kdo je bez viny, hoď první kamenem.‘ Farizejové se pak jeden po druhém potichu vytrácejí,“ zakončil Fendrych.