Natalja Koněvová je podle rozhovoru pro Aktuálně.cz přesvědčená o tom, že její otec v roce 1961 odvrátil třetí světovou válku. 

„Veřejné mínění ve vztahu k památníku je v Česku různé. Někdo ho hájí, jiným se zase nelíbí. Rozhodnutí nechám na většinovém mínění české veřejnosti. Jediné, co bych chtěla je, že pokud rozhodnutí bude nějaké radikální, mělo by být důstojné. Už jednou jsem viděla, jak odstraňovali památník mého otce v Krakově v roce 1991 – a to bylo skutečně nepříjemné. Působilo to jako výsměch vůči člověku, který osvobodil velkou část Polska, zachraňoval města a nebyl vůči Polákům žádným zločincem nebo katem. Byla bych nerada, kdyby se něco podobného opakovalo v Česku,“ poznamenala a odmítla přemístění sochy na zahradu ruského velvyslanectví či do soukromého muzea. 

Přijatelnější je pro ni možnost, kdyby byla socha přemístěna například na Olšanské hřbitovy. Stejně tak by nebyla proti přemístění památníku do Moskvy. „Ale muselo by se to řešit na mezistátní úrovni jako politické rozhodnutí. Rozhodně bych ale nechtěla, aby to narušilo naše dobré vztahy. Historie je zákeřná věc. Kvůli nějakým urážkám z minulosti se můžeme zase rozhádat, a to není něco, co bychom chtěli,“ uzavřela.

Kolem sochy panuje dlouhodobě kontroverze. Už v minulosti se objevila iniciativa na její odstranění.

Při loňském 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa odhalila radnice Prahy 6 u sochy tabule s doprovodným textem. Popisuje roli maršála Koněva v roce 1945 při osvobozování Československa od nacistů, v roce 1956, kdy řídil potlačení maďarského povstání, i v roce 1961, kdy se jako velitel skupiny sovětských vojsk podílel na řešení berlínské krize výstavbou berlínské zdi. „V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa,“ stojí také na desce.