Moskva podle Blanka nepředstavuje hrozbu jen pro Pobaltí či Polsko, ale na pozoru by se prý před ní měli mít i na Balkáně. „Rusko se snaží prostřednictvím své energetické politiky, informační války, prodeje zbraní, ale i snah zřídit si vojenské základny na Kypru, v Černé hoře a Srbsku narušovat proces evropské integrace. Pro prosazení většího vlivu na Balkánském poloostrově Rusové neváhají oživovat etnické napětí, které v 90. letech způsobilo rozpad Jugoslávie,“ tvrdí Blank a konstatuje, že nejvíce je to patrné na příkladu Srbska.

„Rusko zde prosazuje etnicko-náboženskou propagandu, jež pro dosažení ruských cílů zdůrazňuje jednotu mezi srbským a ruským národem. Moskva sugeruje Srbům, že by měli mít obavy z NATO i Evropské unie, a láká je do své náruče na výhodnější dodávky ropy a plynu. Sofistikovaně Rusové rozehrávají i hry týkající se nevyřešených problémů s Kosovem. Srbská vláda si je sice již dlouho vědoma, že cesta k prosperitě vede přes Evropskou unii, ale přesto politika země kolísá mezi moskevskými sirénami a Bruselem,“ popisuje Blank situaci v Srbsku, jak ji vidí ze svého pohledu.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Úsilí Západu zmařit imperiální ruské touhy na Balkánu má dle Blanka své výsledky. Konkrétně jmenuje odstoupení od projektu South Stream a srbská vláda není příliš nakloněna ani plynovodu vedoucímu přes Turecko. „Zatímco pro Moskvu je to důvod ke špatné náladě, Západ by měl situace využít ve svůj prospěch. Balkánský trh sice není ve světovém měřítku nijak podstatný, ale co do své polohy má svůj strategický význam. Spojené státy a Evropská unie by nyní měly dotáhnout do konce projekt plynovodu vedoucího přes Ázerbájdžán a Turecko. Oblast energetiky zůstává pro Západ silným geopolitickým nástrojem,“ je přesvědčen Blank.

„Současná situace nepředstavuje šanci jen pro Západ, ale samozřejmě i pro samotné Srbsko. Vzhledem ke snaze země stát se součástí Evropské unie by se mělo začít jednat i o tom, jestli chce Srbsko následovat Chorvatsko a vstoupit také do NATO. To by Rusku uzavřelo veškeré podpůrné kanály na celém Balkánu v jeho snaze zpomalit proces evropské integrace,“ soudí Blank, pro kterého EU a NATO představují organizace, jež mají dostatek síly na to, aby něčemu podobnému dokázaly předejít. „Na to konto považuji za velmi efektivní poslání vojenské síly na území Rumunska či Bulharska. To samo o sobě je nutné, ale nikoli postačující. Hybridní válka vedená Rusy na Ukrajině ukazuje, že vojenská síla představuje jen jeden z účinných nástrojů. Ne vždy navíc ten nejdůležitější,“ píše Blank.

Blank připouští, že koordinovaná politika vedoucí k plné integraci Balkánu do západních politických a vojenských struktur je obtížnou výzvou. „Ale potenciální zisky tyto překážky jasně převažují. Šance na rozšíření a posílení Evropy nepřicházejí zase tak často. Ukrajinská krize přinesla Západu neočekávanou příležitost na Balkáně. Měli bychom jí využít, dokud je čas,“ vyzývá Blank.