Co říkáte na kauzu nemocnice v Motole, kvůli které skončil ve vazbě dlouholetý ředitel Miloslav Ludvík i jeho ekonomický náměstek?
Aktuální kauza manipulací se zakázkami ve FN Motol je pouze špičkou ledovce. Policie v nedávné minulosti obvinila v souvislosti s úplatky ovlivněnými veřejnými zakázkami řadu ředitelů a dalších manažerů nemocnic. Novináři, politici a majitelé dodavatelských firem zdravotnické techniky, spotřebního materiálu i léků o různých nekalostech věděli a vědí. Koneckonců několik dotažených kauz z minulosti to potvrzuje (namátkou mě napadá kauza společnosti Hospimed).
V poslední době je to Bulovka, nemocnice Na Homolce, IKEM, Všeobecná fakultní nemocnice Praha, Nemocnice Na Františku, Krajská zdravotní, ovládající nemocnice na Ústecku, také Nemocnice Jihlava, Krajská nemocnice v Třinci.
Ve zdravotnictví tečou velké peníze. To láká různé výkuky a podnikavce ke snaze uloupnout si z koláče povinného zdravotního pojištění, určeného k financování zdravotní péče, co nevětší díl do vlastních kapes. O složitě nastavených penězotocích v nemocnicích mají přehled pouze ředitelé a ekonomičtí náměstci, kteří jsou ve většině případů nominanty vládnoucích politických stran.
Ludvíkovi nejspíše zlomil vaz fakt, že v tom byly evropské fondy a poškození finančních zájmů EU a tím nebezpečí zastavení již rozběhnutých projektů za miliardy korun v Motole. Jinak by asi mohl dále pokračovat ve svém výnosném kralování a nic by se nedělo, při nečinnosti jeho přímého nadřízeného ministra Vlastimila Válka (TOP 09).
Je až podivem, že – ani přes řadu odsuzujících rozsudků a pojmenování problematických míst – dění v nemocnicích nemá odezvu u kontrolních orgánů, eventuálně u těch, kdo dotace a subvence poskytují.
Mnozí označují za problém, že ředitel, který je ve funkci 25 let, už může získat pocit, že nemocnice je „jeho“ a to jej může vést k oslabení imunity vůči těmto svodům. Jak se na to díváte?
Ludvík vládl Motolu – největší, špičkové zdravotnické instituci v zemi – čtvrtstoletí, což se v praxi projevilo zásadním problémem. Dlouhodobé setrvání v tak významné funkci s sebou nese vznik různých vazeb, vytvoření mocenského postavení s rizikem vzniku korupčního jednání. A to obzvláště při jeho politickém angažmá v ČSSD, kdy navázal lobbistické vztahy s ministry různých vlád. Takže si mohl dovolit nerespektovat různé ministry a to i za jeho mateřskou politickou stranu, což lze dohledat třeba u ministra Josefa Kubinyiho.
O jeho trestněprávní kauze ale zatím není ve veřejném prostoru dostupných mnoho informací, a nejen proto je nutno zachovat presumpci neviny.
Měl by být u těchto ředitelů legislativně nastaven nějaký systém automatického střídání či omezení funkčního období?
Ve světě existují různé modely střídání manažerů ve zdravotnictví, například ve Velké Británii je to 2+2 roky, což brání vytvoření pletiva vztahů, které mohou přerůst do stavu, kdy po několika desítkách let má manažer tendenci méně kontrolovat kolegy. Jednoznačně by měla být nastavena pravidla omezující délku mandátu ředitelů organizací disponujících s miliardami z veřejných financí.
Jde, podle vašeho názoru, pouze o individuální selhání jednoho ředitele, nebo o příznak nějakého systémového problému v českém zdravotnictví?
Nejde jen o selhání jednoho ředitele. Je to jednoznačně selhání systému zdravotnictví, který je postupně salámovou metodou privatizován. ODS a TOP09 se dlouhodobě snaží o rozdělení zdravotnictví na excelentní pro bohaté a tzv. standardní pro chudé. Takže účelem zvyšování financování fakultních a velkých nemocnic na úkor menších regionálních je postupné snížení dostupnosti zdravotní péče. Teď jsou chytřejší, dělají to tak, aby se lidé nebouřili, jako při zavedení poplatků Julínkem, což znamenalo pád vlády ODS.
Bohužel vedlejším neplánovaným účinkem této politiky je přebytek financí v přímo řízených nemocnicích, který vybízí a umožňuje šafářování s obrovskými prostředky, kde se nějakých deset nebo sto milionů lehce zakamufluje.
Hospodaření státních nemocnic je pod kontrolou NKÚ, který ale již v roce 2013 upozornil na jejich leckdy „nehospodárné“ jednání. Před dvěma roky veřejně upozornil, že se ministerstvo zdravotnictví vůbec nezajímalo, jak byly použity mimořádně přidělené finance trojici státních nemocnic. Ministr Válek přesto nezvýšil dohled nad přímo řízenými nemocnicemi a nastavené kontrolní mechanismy ministerstva opakovaně „selhávají“. Dá se s úspěchem pochybovat také o kvalitě práce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který má za úkol prověřování podezřelých zakázek v různé fázi realizace.
V neposlední řadě by bylo nanejvýše účelné přehodnotit výběrová řízení s velmi složitými, často nepřehlednými a formalistickými, mnohdy s různými skrytými protiprávními podmínkami.
Nechci konspirovat, ale o trestné činnosti v Motole veděla policie podle všeho velmi dlouho. Takže se nabízí i otázka, proč se hodilo kauzu rozvířit zrovna teď.
Když jsme zmínili změny ve financování ve prospěch velkých nemocnic a na úkor těch regionálních, momentálně je v Senátu iniciativa na „srovnání“ úhrad pro velké krajské a menší regionální nemocnice. Podle vás tedy jde správným směrem?
Ministerstvo zdravotnictví se chová nerozumně protekcionisticky a vše centralizuje ve velkých a fakultních nemocnicích, za účelem úmyslného snížení dostupnosti zdravotní péče v regionech, aby se prostě lidé naučili za zdraví platit. To je prosím vyjádření poradce premiéra a člena Národní ekonomické rady vlády České republiky. Já to považuji za zásadní chybu.
Především ministerstvo vůbec nemá vlastnit a zřizovat nemocnice, protože při stanovování úhradové vyhlášky je vlastně v těžkém střetu zájmů! Ministerstvo by mělo vytvářet rovné podmínky pro všechny nemocnice a to se neděje.
K ústavnímu soudu míří stížnost proti úhradové vyhlášce a způsobu, jakým ministerstvo rozděluje peníze za péči.
Podle názoru právníků není vyhláška v souladu s Ústavou, zejména právy na podnikání a na rovný přístup pacienta ke zdravotní péči, což se dá vykládat jako překračování zmocnění a pravomocí ze strany ministerstva. Rozhodnutí Ústavního soudu může přinést zásadní změnu systému úhrad. Konečně by se odbouralo letité přenášení nerovných hodnot historických základních sazeb. Sbližování sazeb mezi regionálními a fakultními nemocnicemi se změnilo tak, že jsou dnes nominální rozdíly větší než před deseti lety. Podle zástupců malých nemocnic je v úhradové vyhlášce rozdíl v platbách za shodné výkony až osmnáct miliard ve prospěch velkých center.
V roce 2019 měla fakultní nemocnice základní sazbu v paušálu 50 500, krajské nemocnice 45 tisíc a ostatní nemocnice 39 tisíc, čili v roce 2019 byl rozdíl cca 11 500 korun. Ale v roce 2023 se tento rozdíl zvedl na nějakých 18 tisíc, kdy měla fakultní nemocnice průměrnou sazbu 70 tisíc, zatímco regionální nemocnice 52 tisíc.
Některé nemocnice, které nejsou centrem vysoce specializované péče, dostávají za stejnou diagnózu často jen polovinu úhrady a stát je nutí poskytovat zdravotní péči pod reálnými náklady.
Například hospitalizovaný pacient s dekompenzovaným tlakem, který je stabilizován pomocí léků a infuzemi. Fakultní nemocnice s centrem za to dostane 65 tisíc, zatímco regionální nemocnice pouze 23 tisíc korun. Což se dá klasifikovat, jako protiústavní. Takto velké rozdíly jsou racionálně neodůvodnitelné.
Jednoznačně se musí změnit struktura a způsob financování zdravotnictví, aby toky peněz byly transparentní a nebylo tak jednoduché šafářit ze stamiliony a miliardami, které jsou určeny na zdravotní péči a ne k tvorbě zisku nebo přímo k rozkrádání.
Pokud by kauza Motol vedla k obecnějšímu zamyšlení nad systémem našeho zdravotnictví, co by podle vás mělo být tím nejdůležitějším, na co by měl být kladen důraz?
Ve zdravotnictví se na celém světě točí hodně peněz, které svádějí k různým nekalostem. Chybný je systém nemocnic jako příspěvkových organizací, který umožňuje ředitelům ovládat toky značných částek, přičemž znemožňuje jejich důslednou kontrolu. To se projevuje hlavně při současné snaze o centralizaci zdravotní péče.
Problémy neskončí, pokud se nezmění organizační struktura státních a krajských nemocnic. Podle mého názoru by mělo jít o společnosti, které bude spravovat správní rada (ve které budou zastoupeni také pacienti) a na kterou bude dohlížet dozorčí rada (opět ze zákona se zastoupením určitým počtem pacientských organizací). Všichni jejich členové by měli být také hmotně odpovědní a ručit za hospodaření i vlastním majetkem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Funguje české zdravotnictví dobře?
autor: Jakub Vosáhlo
asspan
