Andrej Babiš se v posledních hodinách před spuštěním druhého kola senátních voleb snaží pomoci svému kandidátovi Jaromíru Dědečkovi dostat do Senátu. Ten se už dnes utká v druhém kole senátních voleb v obvodu Jičín s dosavadním senátorem Tomášem Czerninem (TOP 09).

„Náš kandidát do Senátu Jaromír Dědeček byl první, který našel odvahu tady v regionu upozornit třeba na to, že jeho protikandidát Tomáš Czernin pobírá téměř stomilionové dotace od státu. Czernin je kamarád Markéty Pekarové Adamové, která lidem radí, aby si vzali teplý svetr místo toho, aby zastropovali elektřinu. Byl to Czernin, který jako stávající senátor s klidem přihlížel ke zdražování energií. Byl to on, který přihlížel, jak kvůli nečinnosti vlády firmy propouštějí lidi. A podle všeho byl to také on, který zatajoval i to, že ona slibovaná pomoc vlády lidem a firmám bude ve skutečnosti jiná, než slibovali před komunálními volbami,“ zdůraznil Andrej Babiš s prosbou, aby lidé dali hlas Jaromíru Dědečkovi.

Czernina se v reakci na Babišova slova zastal česko-švýcarský politik a finančník Jiří Lobkowicz, pocházející z knížecí mělnicko-hořínské větve rodu Lobkoviců.

„Pane Babiši, zatímco vaše rodina stále skákala po stromech, jedli banány a navzájem si čichali k zadku, rodina Czerninů téměř 10 století chránila tuto zemi před debily, jako jste vy,“ nebral si Lobkowicz na Babiše servítky.

Diskutér Petr Melničuk se poté do Lobkowicze opřel: „Já vím, kdo je pan Lobkowicz. Dělal jsem s ním řadu let a velice dobře vím, jak shlíží na ostatní lidi – totiž vlastně ‚na poddané‘. Občas mu to ujede. Mám s ním desítky ‚vtipných historek‘, počínaje od pozvání na snídani, kterou pozvaný musel zaplatit, protože ‚Petše, je to pro vás čest‘ až po jízdu na Mělník, kdy najednou mávl rukou do krajiny a povídá ‚Můj šíp!‘ Měl tím na mysli, že Říp je jeho.

Jeho samozřejmě není a tak je to i se 100+1 plány na přístav v Hoříně atd. Jak říkal Tomáš Kolowrat ‚člověk začíná od barona výš‘, takže pokud nejste aspoň baronské krve, jste pro ně podčlověk. Opice, co žere banány a čuchá jiným k zadku. Oni to tak vidí,“ vysvětloval Petr Melničuk ostatním lidem v diskusi.

Jeho komentář na svém facebooku poté vypíchl právník Tomáš Tyl. I on se o své zkušenosti s šlechticem rád podělil.

„Na profilu ukrajinská vlajka, rusky znějící jméno a myslí si, že by pro Lobkowicze byl něco víc...“ komentoval předně příspěvek Melničuka. Pak už se věnoval své úzké spolupráci s Lobkowiczem. „Úzce jsme spolupracovali řadu let, než se zbláznil a opustil Bettinu, aby si našel ‚Zpívalku Zdenku‘, kterou taky následně opustil i s dětmi. Tím prvním rozvodem taky opustil Řád Maltézských rytířů a potažmo Maltézskou pomoc.

Dnes nadává Babišovi do podlidí, jehož předkové čichali k zadkům opic. Že tihle ‚podlidé‘ umírali v jejich armádách a naprosto zbytečných bojích o území knížat Lobkowiczů a neměli jako nevolníci na výběr, to trošku zapomíná. ‚Český šlechtic‘ – no, to jo...“ dodává pobaveně.

„Asi jako mladší bratr Otokara Czernína Otto, o němž se na Wiki píše: Ve 30. letech 20. století sympatizoval s politikou NSDAP, když v prosinci 1933 zveřejnil jako vyslanec v době klidu příspěvek ve štvavém časopise Der Stürmer pod ‚agresivním titulkem‘ Pan-Juda im Kleide Pan-Europas (Panjudaismus v rouše panevropském). Po druhé světové válce se Otto Černín při mnoha setkáních v Bavorsku znovu sblížil s Otou Habsbursko-Lotrinským, Panevropským hnutím a Habsburky.

A to je ta Panevropa, co vznikla na zámku Ronšperk alias Poběžovice v západních Čechách pod vedením syna rakouského diplomata a Japonky – Richarda Mikuláše hraběte Coudenhove-Kalergi, který měl osobní mindrák a tak navrhoval v Evropě smíšení všech ras. Prej jako ‚egyptská hnědá‘ – no, dobrý. Každému soudruhovi podle jeho gusta...“ pokračuje Tyl.

„Teď už chápu, že nevěří, že to vzniklo v Čechách. I já jsem překvapen, jaké kraviny tady byly zrozeny. Ale jak vidíte, máme tady nositele těchto panevropských myšlenek stále, jen se jim dnes říká Řád Svatého Jiří, pan prezident jim půjčuje hradní hudbu a jako svoje palladium všude rozsévají kosterní pozůstatky Karla Habsburského, který za dva roky války neudělal víc, než že utajeně poslal návrh příměří Francouzům, což odhalil jeho ministr zahraničí Otokar Czernín, a tím císaře mezinárodně zdiskreditoval, načež se pak vypovězený císař Karel opakovaně zkusil vrátit do Maďarska jako ‚král‘, kdy při tom zemřela řada vojáků, kteří na sebe vzájemně útočili, dokonce ve lživé domněnce, že Češi chtějí ovládnout Uhry.

A to je ‚císař míru‘? Jeho kostem se dnes máme klanět? Včera jsem slyšel v jednom naučném pořadu, že ‚dnes bychom Caesara považovali za válečného zločince‘. A tyhle lidi ne?! Považují nás jen za opice, co jim mají sloužit a děkovat jim za to, že ‚můžeme donést oloupaný banán a padnout za jejich zájmy‘.

Byl jsem kdysi monarchista, ale dnes jsem tím, co se považuje za ‚českou šlechtu‘, opravdu zhnusen. Jiří Lobkowicz je u mne bruselská kejda, co teče kolem svých neúspěšných projektů a už jen smrdí. Mělo by mi jej být líto, ale není. Zničil vše, na co sáhl. Včetně své rodiny,“ zakončuje Tomáš Tyl.